Když Tatry kvetou

Letos v červenci jsme měli možnost trávit pár dnů v penzionu v obci Šuńava, kousek od Štrby. Místo mě okouzlilo. Byli jsme vlastně mezi Nízkými a Vysokými Tatrami. Po příjezdu jsme se vydali za vesnici k lesu. V jedné ulici měli před domem velkého dřevěného medvěda. Jak jsem se později dozvěděla, tak majitele domu napadla medvědice,  ubránil se a na památku si nechal vytesat tuto sochu. Šli jsme dál za ves a vzhůru k lesu.

Houby jsme nenašli, ale za to se před námi rozprostřelo krásné panorama Vysokých Tater a krásné podhorské louky. Při procházce lukami jsme měli stále Tatry na dohled. Byla to nádherná podívaná. Další den jsme měli v plánu jít na túru, ale bylo zamračeno a dokonce drobně pršelo, tak jsme vybírali, kam se vydáme. Zvítězila Levoča.

A byla jsem ráda, že jsme tam zajeli. Deštík nevadil. Je to krásné historické město. Na náměstí Mistra Pavla stojí překrásná radnice a chrám sv. Jakuba. Uvnitř je největší dřevěný oltář na světě. Ale je tady i několik dalších menších oltářů. Bylo to moc pěkné.  Kolem města jsou i zachovalé hradby. Příští den už nepršelo, tak jsme jeli do Popradu a dál elektrickým vláčkem do Starého Smokovce a pozemní lanovkou na Hrebienok. Po výstupu nás lákala hezká slečna na jízdu na koloběžce po 2,5 km trati dolů do Smokovce. Poděkovali jsme a šli do hor. Vydali jsme se k Bielikově chatě a dál k Rainerově chatě. Tam nás čekalo překvapení. Liška si tam přišla na oběd. Nechala se krmit od chataře. Udělali jsme pár foteček a šli dál Velkou Studenou dolinou. Ušli jsme něco přes 4 km. Až nad kosodřevinu, ale začala jsem být unavená a protože v horách by člověk neměl přeceňovat svoje síly, tak jsme se vrátili zpět k lanovce a do penzionu. Zašli jsme do sauny a pak jsme se šli podívat na ovečky a lamy, které byly na malé farmě za penzionem. Další den jsme se vydali do Tatranské Štrby a zubačkou do Štrbského Plesa. Byli jsme se podívat k plesu, obhlédli jsme nově zrekonstruované hotely a zašli k Mostíkom, odkud jede lanovka k Chatě pod Soliskom.

Muž mě začal přemlouvat, že koupí lístky a pojedeme, že se nemám bát, vždyť tu jezdí i malé děti. Tak jsem se nechala přemluvit a nelituji toho. Držela jsem se sice manžela za ruku jako klíště a dívala se jen před sebe, ale po výstupu z lanovky jsem byla moc ráda, že jsem překonala strach a jela jsem. Ten krásný pohled dolů na Štrbské Pleso a květinky, co tam kvetly. Byla to moc hezká podívaná. Za chvilku se ale zase zatáhlo a tak jsme rychle šli do chaty. Dali jsme si oběd a po obědě zase chvíli vysvitlo sluníčko. Dál do hor jsme nešli. Sjeli jsme raději dolů. Kdyby moc pršelo, nebyla by to příjemná jízda. Zašli jsme ještě k Jezírku lásky a začalo dost pršet, tak jsme utíkali na nádraží a na zubačku zpět.

Ve Vysokých Tatrách jsem byla v létě poprvé a byla jsem nadšená. Na místě polomů teď jsou rozkvetlé paseky. Už jsem říkala mužovi, že bych tam příští rok v létě chtěla jet znovu se zase podívat, jak to v Tatrách krásně kvete.