Je mi dvacet pět let a jsem šest let vdaná. Mám tříletého syna, kterého nadevše miluji, mám kde bydlet a vlastním malou firmičku, dělám práci, která je mým koníčkem a kterou mám moc ráda, přesto mi něco hrozně moc chybí. Je to láska mého vlastního manžela, s kterým jsme se dříve tak moc milovali. Teď kolem sebe jen chodíme a komunikujeme spolu jen ohledně našeho broučka, ten ani netuší o problému, který mezi námi je a já chci, aby to tak zůstalo.

Synka bereme na výlety, do zoo, s ním jsme rodina, ale když dojde na náš vztah, je zle. Milujeme se tak třikrát do roka a to většinou jen z mé iniciativy. Často se kvůli tomu hádáme, vždy začnu já, protože mi sex prostě chybí. Manžel je o třináct let starší, brali jsme se, když jsme byli hodně zamilovaní a chodili jsme spolu rok a půl. Náš vztah byl krásný. Spolu jsme si pořídili nové bydlení a nečekaně jsme počali našeho syna. Pro manžela to byla skvělá zpráva, v čtyřiatřiceti letech ještě neměl dítě a všichni se jen divili, že ho ještě nemá nebo není na cestě. Mně bylo dvacet jedna let, když jsem zjistila, že jsem těhotná; krátce jsem podnikala a začala vše budovat, těhotenství jsem vůbec nečekala a v první chvíli jsem si řekla, že to je konec, konec kariéry. Manžel o přerušení nechtěl ani slyšet a já, když poprvé uviděla to malé bijící srdíčko na monitoru u svého lékaře, když mi dělal první ultrazvuk, také interrupci zavrhla. Věděla jsem, že tomu malému stvoření musím dát šanci, že chce žít a začala jsem se na něj těšit.

Narodil se nám zdravý syn a začalo nové, krásné období. Protože jsem nepřerušila podnikání a i s malým synkem jsem se rozhodla dále věnovat mé firmě, měla jsem málo času na to, co jsem dříve brala jako samozřejmost a tady asi začaly naše první hádky. Občas jsme se milovali, občas nenáviděli. Říkala jsem si, že to je tím novým obdobím, že to přejde, ale nepřešlo. Oba našeho syna milujeme, oba se mu věnujeme jak nejvíc můžeme, ale oba zanedbáváme náš vztah, jestli se tedy o našem soužití dá ještě mluvit jako o vztahu. Spíme spolu v jedné posteli, ale nemilujeme se. Snad tisíckrát jsem se k manželovi přitulila a dožadovala sexu, ale on mne vždy odstrčil nebo ignoroval. Snažila jsem se ho ptát, kde je problém, co dělám špatně, jestli má problém, ať mi to řekne, ale manžel se vždy jen urazí a na téma sex nereaguje. Je to jedno s druhým. Výsledek je, že spolu spíme jednou za čtvrt roku, vždy je to moc krásné, ale je toho málo a těchto pár desítek minut citu mi přijde málo.

Náhodou jsem se seznámila s mužem, který je o dvacet let starší než já. V první chvíli jsem byla ráda, že jsem poznala nového kamaráda, ale když jsem se s ním více bavila a poznala a řekla mu o mém vztahu s manželem, řekl mi, že má doma to samé, ale rozvádět se stejně tak jako já nechce a nebude, nabídl mi, abychom si spolu čas od času užili, abychom byli milenci. Hodně jsem o tom přemýšlela, hlavně o tom, zda se s tímto člověkem mám i nadále scházet, třeba jen jako kamarádka. Tisíckrát jsem manželovi říkala, že v mém věku bez sexu nebudu, že ho miluji a chci se s ním milovat, ale manžel se jen uculoval a to bylo vše.

Co jsem se nabrečela, proto, že už jsem okoukaná a manžel mě nechce. Snížila jsem se i k tomu, že jsem brečela přímo před ním a ani to mi nepomohlo, přitom mi říká, jak mě má rád. K šestiletému výročí svatby jsem nedostala ani pusu. Večer jsem to obrečela jak malá holka.
Teď mám na vše zapomenout a užívat si sexu s člověkem, který pro mne byl doposud jen kamarád a ten mi tvrdí, že i doma se vše zlepší a já náš vztah budu vidět jinak. Třeba jo, ale třeba taky ne. Třeba to bude poslední tečka v našem vztahu, a to já nechci. Nevím, co mám dělat a jak manželovi říci, že toužím po jeho lásce a sexu s ním.

Rozhodla jsem se udělat ještě jednu věc. Plánuji dát našeho mrňouska spát k rodičům, udělám dobrou večeři, koupím dobrý alkohol a zkusím si s manželem ještě jednou promluvit a budu doufat, že si konečně vše vyjasníme, že mi řekne důvod, proč náš vztah skončil tam, kde skončil a proč to tak je, protože já ho miluji a chci s ním být!