Léčebný pobyt v Konstantinových Lázních

S manželem jsme prožívali celkem klidný život. Milovali jsme každodenní několikakilometrové procházky lesem, které nás nabíjely psychicky i fyzicky. V létě jsme trávili dovolenou většinou na Šumavě, kterou oba milujeme. Letos jsme si naplánovali dovolenou v okolí Českého Krumlova. Toužila jsem shlédnout nějaké divadelní představení na otáčivém hledišti v zahradě Krumlovského zámku. Pořekadlo:

„Člověk míní, Pán Bůh mění!“ se nám vyplnilo na 100 %!

Začátkem května začal manžel postupně vynechávat dlouhé vycházky, hůře se mu dýchalo, ale k lékaři jít nechtěl. Teprve, když mu začaly otékat nohy a tlak krve se velice zvýšil, navštívil obvodní lékařku. Paní doktorka ho poslala, mimo jiné, také do privátní kardiologické ambulance v okresním městě a odtud už ho odvážela rychlá záchranná služba do FN v Plzni. Jedna srdeční chlopeň mu pracovala na 40 %. Výměna chlopně byla nezbytná. Přišlo to jako rána z čistého nebe. Denně jsem manžela spolu s někým s rodiny navštěvovala. Pátý den hospitalizace proběhla operace. Naštěstí nebyla nutná výměna chlopně, ale byla provedena na obou srdečních chlopních plastika. Rekonvalescence v nemocnici proběhla celkem dobře a po devíti dnech se manžel vrátil domů. Lékařům, sestřičkám a celému zdravotnímu personálu patří náš velký dík za záchranu manželova života. Všichni pacienti po operaci srdce mají nárok na měsíční lázeňskou léčbu většinou v Konstantinových Lázních. Jelikož jsme nikdy lázeňskou službu nevyužili, rozhodla jsem se, že pojedu s manželem jako samoplátce a budu mu v lázních oporou. FN nám zajistila společné ubytování, ostatní jsem zařídila sama.

Doma jsem se o muže starala týden! Pak jsem ale uklouzla ve vaně a zlomila si malíkovou nártovou hranu levé nohy. Následovala ortéza – berle! Co teď? Doma vaření, praní, žehlení, příprava do lázní. S pomocí rodiny jsme nakonec do lázní odjeli. Šest týdnů jsem nesměla na chodidlo šlápnout. Skákala jsem sice o berlích po jedné noze, ale bylo o nás postaráno. V lázních jsme měli uvařeno, uklizeno, o manžela se vzorně staral zdravotní personál a já trávila celé dny buď na balkóně s knihou a křížovkami nebo venku na lavičce. Často za námi jezdily děti nebo vnuci a ti mě vozili na invalidním vozíku po okolí. Připadala jsem si jako „Dobrý voják Švejk“, kterého paní Müllerová vezla na invalidním vozíku k odvodu. Manžel měl nějaké pooperační problémy, ale zásluhou výborného pana primáře, sestřiček a rehabilitačních pracovníků se jeho zdravotní stav postupně zlepšil. Aby ale té radosti nebylo příliš, dostala jsem do zlámané nohy trombózu a skončila na interně FN Plzeň. Během týdne se můj zdravotní stav zlepšil natolik, že jsem se mohla vrátit zpátky do lázní za manželem. Strávili jsme tam spolu ještě 12 hezkých dnů.

Domů nás odvezl syn se snachou. Cestou jsme se zastavili na chirurgii, kde bylo zjištěno rentgenem, že mi kost dobře srostla, ale ještě 14 dnů jsem měla chodit o berlích a pomalu se učit na nohu našlapovat. Denně poctivě s nohou cvičím, ale zatím mi chůze moc dobře nejde. Všechno chce čas. Manžel se šetří. Denně chodil sám na kratší procházky, teď už zase chodím s ním.

Tak skončila naše měsíční zdravotní dovolená v Konstantinových Lázních a já věřím, že se jednou, možná za rok, do lázní vrátíme a užijeme si je i s procházkami v rozlehlém parku, či při návštěvách kulturních představení, nebo procházkách na naučných stezkách v okolí s průvodcem.

Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete