Los

Cestou na nákup se zastavím na poště, mám k zaplacení složenky a už mě straší několik dní na poličce. Jen co vejdu do budovy pošty, je jasné, že jsem si vybrala tu nejhloupější dobu, protože se táhnou tři fronty až ke dveřím. Po půl hodině čekání už přešlapuju z nohy na nohu, kotník mě bolí, ale odejít nechci, abych tady odpoledne nestála znova. A jéje přivezli balíky, dvě okénka zavřeli a funguje už jenom jedno. Lidi ve frontě se dohadují, kdo tady byl dřív a už se to strhává v bitku.

Na přepážce to jde strašně pomalu, každému člověku totiž kromě vyřízení složenky ještě nabízejí pojištění, výhodné nákupy a prodej losů. Než se jeden rozmyslí, je to pět minut navíc, nedej bože když se rozhodne, že to pojištění a já nevím co ještě chce teď uzavřít. Už to není jako dřív, že jsem doběhla na poštu a za deset minut byla doma. Dneska si udělám s sebou sváču, protože to je nervák na celý den.

Právě se dostal na řadu muž, vousy má jako Krakonoš. Asi z toho hicu mě napadlo, že mu vyrostly, protože je tady ve frontě už dlouho. Pojištění sice neuzavřel, ale nechal si nabídnout losy. Jsou lákavé, slibují až milionové výhry, kdo by odolal. Muž neodolal, koupil jeden za stovku. Říkám si, vypadá jako bezdomovec a má stovku na los, to já bych tedy nedala. Tak ještě za deset korun, ale stovku? To ani náhodou.

Muž uvolnil místo dalšímu zákazníkovi a šel setřít svůj los vedle k volnému okénku, které teď bylo zavřené kvůli balíkům. Ve frontě to hučí, lidi komentují s nevolí to nabízení služeb navíc. Vtom muž - Krakonoš - zařval na celou poštu:„Já vyhrál, lidi, já vyhrál!“ Všichni jsme na něj upnuli oči a čekali, co řekne dál. Muž šel o okýnku, kde předtím los koupil, loktem odstrčil muže, co byl zrovna na řadě a říká úřednici:„Vyhrál jsem tisícovku, podívejte, můžete mi ji hned vyplatit!“

 Ve frontě už to zase hučelo, ale změnilo se téma, už nikomu nevadila nabídka služeb a pojištění. Teď se lidi triumfovali, co kdy kde kdo a hlavně kolik vyhrál. Pochopitelně jsem tomu neunikla a už mi v hlavě šrotovalo, že bych taky zkusila štěstí. A proč bych kupovala los za deset korun, ne, tentokrát si vezmu taky ten drahý, co když štěstí bude přát?

Zaplatila jsem složenky a koupila jeden los za stovku, byl velký a krásně barevný. Strčila jsem ho do tašky a šla do centra na nákup. Dneska jsou v akci jogurty, dávám do košíku druhý kelímek a pořád myslím na los. Že bych se podívala už teď? Ale ne, setřu ho až doma v klidu. Kdyby tam náhodou byl ten milion, tak ať mě to neporazí.
Celou cestu z obchodu jsem myslela na to, co bych udělala, vyhrát tak tu hlavní výhru. Přišla jsem domů, vybalila nákup, uvařila kafíčko a začala stírat barevná políčka. Jeden symbol, druhý... jééé, to snad není možné, je tam tisíc korun. Znovu jsem si přečetla pravidla, jestli se nepletu. Nepletla jsem se, fakt je tam tisícovka. Mám štěstí jako ten muž - Krakonoš.
Samou radostí jsem si prozpěvovala a spěchala zpátky na poštu pro výhru. Měla jsem štěstí i v tom, že už tu nebyla žádná fronta. Úřednice mi vyplatila tisíc korun a opět nabídla další služby. Když mi předložila sadu losů, tak mě napadlo zkusit štěstí ještě jednou, co kdyby. Koupila jsem jeden, devět stovek dala do peněženky a šla domů. Kafe ještě bylo vlažné, když jsem stírala druhý los a to byste nevěřili, dalších patnáct set. Na čele mi vyskočily krůpěje potu, byla jsem jako na trní. Je snad ta sada na poště celá výherní?
Dopila jsem už studené kafe a šla potřetí na poštu. Rovnou jsem si řekla o další los a tentokrát ho setřela tam ...a další výhra šest set. Úřednice si mě zkoumavě prohlížela, když jsem si řekla o další los. Sama jsem se dostávala do ráže, kterou jistě znají hráči hazardu. Já v tom nemám žádnou praxi, jediné co jsem kdy hrála byla dětská ruleta na chatě. Setřela jsem los a výhra osm stovek, když mi ji vypláceli, už jsem pošilhávala po dalším losu. Nezdržovala jsem se a ihned políčka setřela a dalších tisíc korun. Svět se zbláznil a já s ním, teď se určitě vzbudím a tohle bude jenom sen. Úřednice se mě zeptala:„Další los? A pochopitelně výherní, že?“ Přikývla jsem a rozechvěle se natahovala po barevné kartičce. Výhra klesla na čtyři stovky, ale neodradilo mě to koupit další los. Erární špachtličkou stírám barevná hrací pole a... A štěstěna došla, žádná výhra.

Další už jsem nekoupila, úřednice už se mnou neudělala další kšeft a já s hlavou v oblacích a naditou peněženkou šla domů. Manžel se už sháněl, kde jsem. Byl celý mokrý a obličej ustaraný. Povídá:„Praskla nám voda, už jsem někoho zavolal, aby se na to podívali.“ Jen jsem si vzdychla a vzpomněla na staré přísloví „Jakmile dostanete mimořádný obnos peněz, vzápětí máte nečekané vydání“. Nám ta výhra pomohla zaplatit opravu, jenž by jinak citelně zasáhla do rodinného rozpočtu. Občas si na muže - Krakonoše vzpomenu, možná byl kouzelný.