Když jednu březnovou sobotu po řadě dlouhých šedivých dní konečně vysvitlo sluníčko, nebylo co řešit: s manželem jsme se bez dlouhých diskusí shodli na výletě. Cíl byl celkem jasný, protože jsme už dávno předtím mluvili o cestě do Jeseníků. Máme to tam rádi, nicméně tenhle kout naší zemičky trochu zanedbáváme. Nebylo tedy divu, že rozhodnutí bylo rychlé a odjezd z domova tím pádem také.

Lázně Jeseník máme rádi oba. Milovala je moje babička, která se tam jezdila pravidelně léčit. Já jsem tam byla poprvé na dovolené právě v roce, kdy jsem se seznámila s mým tehdy budoucím manželem. Volba tak padla právě na toto místo. Počasí nám přálo, slunce nám nad hlavami nepřestávalo svítit, takže by byla škoda nezpestřit si cestu ještě nějakou další zastávkou. Počítali jsme alespoň s procházkou po zámeckém parku ve Velkých Losinách a jak jsme si naplánovali, tak jsme také udělali. Od osiřelého parkoviště jsme se vydali vychutnat si přírodu probouzející se ze zimy a s ní první hřejivé sluneční paprsky. Jaro bylo ve vzduchu... Protáhli jsme tělo, načerpali trochu energie a vyrazili dál.

Cestou do Jeseníku jsme projížděli obcí Loučná nad Desnou, kde jsme si všimli pěkného rybníčku v parku a zámeckého objektu. Nikdy předtím jsme tu nebyli, takže bylo rozhodnuto o další zastávce. Auto jsme stočili na pěkné parkoviště u zámku. Z tohoto okraje Loučné (do roku 1948 známé jako Vízmberk) už byl krásný výhled na Jeseníky a nejen podle nedalekého lyžařského vleku bylo jasné, že tu turisté mohou objevovat krásy zdejšího místa celoročně. Nás v tuto chvíli ale zajímal hlavně zámek a okolní park. Po turistech tady v tuto dobu nebyla ani památka, což nám vyhovovalo – máme raději klidnější místa a v dnešní době nějaké takové najít je skoro malý zázrak. Litovala jsem jen toho, že v parku zatím nic nekvetlo. Byl by to o dost krásnější pohled.

Zámek v Loučné nad Desnou bohužel není v současné době přístupný pro veřejnost, nicméně nejde přehlédnout, že se úspěšné pracuje na jeho rekonstrukci. A zámecká zahrada? První doložená písemná zmínka o květinové zahradě pochází již z roku 1682. Po II. světové válce, kdy zámek připadl státu, zámek i park pustl a docházelo i k záměrné devastaci původní sochařské výzdoby. Vnitřní vybavení bylo z velké části odvezeno, hlavně do zámku ve Velkých Losinách. Co se týče zámku, brzy jsem pochopila, proč jsem ho neznala: v jeho prostorách byl internát a nápravné zařízení pro mladistvé... Jeho oprava byla zahájena roku 1969, ale dokončena už nebyla. Zato od roku 2010 veřejnosti přístupný zámecký park má již komplexní rekonstrukci zdárně za sebou a dnes tu najdete hlavně příjemná zákoutí pro romantické procházky. Pro návštěvníky přírodního parku se vzácnými dřevinami tu jsou také umístěny informační cedulky botanického rázu (z architektonického a botanického hlediska patří park k nejkvalitnějším v kraji). Jednou z ozdob parku je i více než 600 let stará lípa a jezírko se sochou Neptuna. Zámecký park si v současné době dokonce můžete prohlédnout virtuálně na stránkách obce.

Před vstupem do zámeckého areálu se z informační cedule dozvíte více o samotném zámku a jeho historii. Bránu do parku střeží zrekonstruovaná dvojice litinových soch z 2. poloviny 19. století: sv. Alžběta a sv. Florián. V parku dále najdete novogotickou kašnu a cestou k rybníčku budete míjet sochu sv. Huberta.

Jednopatrová čtyřkřídlá budova zámku je původně renesanční a je spojena s moravským rodem pánů ze Žerotína. Předchůdcem zámku byl malý dřevěný lovecký zámeček vybudovaný Přemkem ze Žerotína. Samotné jádro dnešního zámku bylo postaveno kolem roku 1608. V roce 1744 byla k východnímu křídlu tehdejšího zámku Vízmberk přistavěna zámecká kaple, která je zasvěcená sv. Cyrilovi a Metodějovi. Kaple byla později povýšená na farní kostel. Zámek má renesanční vstupní portál a na jižním průčelí dvě barokní hranolové věže. Místy jsou dochovány renesanční klenby nebo zbytky nástěnných maleb. V roce 1992 obec společně s potomky rodiny Kleinů (posledními vlastníky před znárodněním zámku – železářskými podnikateli a staviteli železnic, nyní žijícími v Německu) zahájila rekonstrukci pustnoucího zámku s cílem vybudování zámeckého hotelu a hotelové školy, ale pro tento účel se nepodařilo získat dostatek financí. Od roku 2009 je zámek v soukromém vlastnictví. Obec přestavěla bývalou oranžérii u vchodu do zámecké zahrady na kulturní dům a nechala zrekonstruovat kromě parku i zámeckou kapli. Z domu bývalého správce zámku se stala atraktivní turistická ubytovna.

Do Jeseníku a přilehlých lázní jsme nakonec dojeli bohatší o nové poznatky a pěkný zážitek. Jestli někdy i vy budete mít cestu poblíž, určitě se v Loučné nad Desnou zastavte!  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10