Má alchymistická dílna

Dnes bych Vás ráda nechala malinko nahlédnout do své „alchymistické dílny“ - kuchyně, tedy i do té, kterou hned jak to jde, provozuji venku. Jde tedy hlavně o grilování, opékání, vaření guláše apod. Bydlíme na okraji města, kde je také kousek zeleně, ohniště i lavičky a stůl, kde možno sedět, pokud to počasí dovolí a konzumovat dobrůtky, na kterých přípravě se podílí OHEŇ. Venku je to opravdu velmi dobrý sluha, já bych toto rčení opravila, je to dobrý přítel, který dokáže pokrmům vtisknout neopakovatelnou chuť i aroma. A také prostředí, kde praská oheň a voní mňamka na roštu nebo trojnožce je k nezaplacení.

Vařím moc ráda, nebojím se zkoušet nové recepty, ty testuji, vylepšuji a dávám k ochutnání členům naší rodiny. Miluji také  pečení vánočního cukroví, tu neopakovatelnou vůni a chuť. Kolikrát si už říkám: No, dobře, 3 druhy a dost. A zase se vyšplhám k počtu 10 a více. Jsem nanejvýš potěšena, když malinké koláčky chutnají a „špehuji“, které nejvíce, abych jich příště připravila více.

Protože mám na mysli také zdraví svých blízkých, hodně v kuchyni využívám i zeleninu, olivový olej. Doma milujeme i těstoviny, které zase nejlépe zvládne dcera. Její lazaně jsou neopakovatelné. Já tedy občas experimentuji, ale česká klasika má také něco do sebe.

Vyrůstala jsem v malé podhorské vesničce na Slovensku, otcova rodina údajně pochází hodně z jihu, a tak miluji ostré guláše, také zvěřinové, grilovaná masíčka /i zeleninu/ a otevřený oheň patří v naší rodině také ke „kuchyňskému“ vybavení. Naše 3 děti se lukulských „hodů“ pod břízami rády účastní. Malá prvorozená vnučka Sárinka /2,5 roku/ prozatím jen nasává atmosféru a lákavou vůni zají kouskem rohlíku nebo chleba. Letos si už bude moci dopřát třeba grilovanou zeleninku nebo kousek kuřátka.

Co nemusím a nikdy nedělám, jsou mořské plody. Na jedné z našich dovolených /na Kubě/ jsem si jednou omylem objednala krevetový koktejl a od té doby si říkám: Nikdy víc. Jednu  „potvůrku“ jsem si pozřela, ale neuchvátila mě a do jídelníčku tyto plody nezařazuji. Miluji italskou a indickou kuchyni, samozřejmě i maďarská pikantní jídla.

Nebráním se pozvání na nějakou dobrou večeři, kde vše zase trošku jinak chutná a ta opečující atmosféra je k nezaplacení. Loni jsme dostali od syna k Vánocům poukaz na večeři pro 2 v ceně 5 tisíc Kč ve známé pražské restauraci. Prostředí neopakovatelné s výhledem na Hradčany, jídlo super. Když nám donesli na stůl běloskvoucí rolády, zprvu mě napadlo, že to asi bude kokosová roláda, kterou miluji. Už se mi sbíhaly sliny, když jsem u ruky s vidličkou ucítila závan tepla. Jo, jo, byly to mokré nahřáté miniručníčky…

Ze sladkých jídel mám ráda moravské koláčky, svatební dorty, palačinky… Jelikož jsem vyrůstala na Slovensku, patří také brynzové halušky k mým favoritům. Ty dělávám i sama pro rodinu i přátele.

Občas se zúčastňuji i vaření v nejrůznějších soutěžích a také občas i uspěju. To pak je ta pravá radost, že můj koníček a záliba, našly i ohodnocení od odbornější poroty, než je ta moje „domácí“.

Za recepty uveřejněné v jednom slovenském týdeníku jsem obdržela balík s dobrou kávou a obdarovala rodinu i známé, protože já bych ji pila asi zase do Vánoc.

A až přijdou, budu mít novou pomocnici při pečení cukroví - vnučku Sárinku, ta umí z plastelíny kouzlit drobné sněhuláčky, kuličky i rohlíčky. Určitě se mi budou její hbité prstíky hodit…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10