Má ekologický mobil budoucnost?

Polovinu mobilních telefonů nelze recyklovat. A většina těch, které recyklovatelné jsou, zase obsahují toxické látky škodlivé pro životní prostředí. Jak a kde tedy končí tito, dnes již takřka nepostradatelní „přátelé“ člověka?

Ekologický mobil

Je pravda, že dnes již existují „ekologické mobily“ – vyrábějí se z biologicky odbouratelných materiálů a bez toxických kovů a jsou tedy bez následků recyklovatelné. Navíc mají nízkou spotřebu a i přes skromný kryt jsou velmi odolné. Mají jen jednu vadu – nikdo o nich neví. Sami výrobci je propagují málo – a telefonní operátoři vůbec. Ti raději zákazníky krmí sofistikovanými a luxusními modely. O nezájmu zákonodárců nemluvě. A tak ani spotřebitel nemá proč se o ekologické modely zajímat.

Příliš povyku pro nic?

Asi se mnozí z vás zeptají, proč by se vůbec měli zajímat o ekologický dopad tak malého přístroje, jako je mobilní telefon. Pak tedy vězte, že k výrobě části o váze 100 g je zapotřebí 30 kilogramů nejrůznějších materiálů – od hornin přes uhlovodíky (umělohmotné části) až po vodu.

Navíc jen málokdo si uvědomí, že mobily vydrží více než 18 měsíců, po kterých je průměrně vyhazujeme.

Špatná legislativa

Ale vraťme se ještě na chvíli k výrobě, tentokrát se podívejme detailněji na používané materiály. Konkrétně se zaměřme na ty, které mají negativní dopad na životní prostředí. Na některé z nich se výslovně vztahují zákony (například olovo a merkurium), jiné nejsou regulované vůbec (například arsen nebo benzol).

Evropský předpis sice dovoluje používání toxických kovů, ovšem v omezené míře. A je pravda, že povolené limity jsou skutečně minimální a žádný z výrobců mobilních telefonů je nepřekračuje. Jenže jisté pochyby se objeví u tvrzení, že jsou pro výrobu nezbytné – řada mobilů se bez nich totiž hravě obejde (například Motorola nebo Sony Ericsson). Možná není od věci poznamenat jednu zajímavost – olovo se vyskytuje téměř výhradně u mobilů produkovaných v Číně a Koreji.

Z neregulovaných kovů se nejčastěji vyskytuje antimon a nikl. Běžnou součástí jsou i těkavé organické sloučeniny. V obou případech máme co dočinění s toxickými substancemi, které ohrožují zdraví všech, kdo s nimi přijdou při výrobě do styku. Budiž alespoň malou útěchou, že nebyly nalezeny stopy po ftalátech ani bromovaných zpomalovačích hoření.

Příliš lepení a málo montáže

Mobily se prodávají s řadou věcí spojených s použitím. Pokud jde o návod s instrukcemi, jen málokterý z výrobců se stará o šetření papírem a bez okolků vydávají tlusté příručky, které kromě jazyka dané země obsahují ještě desítku dalších. A k tomu mnohdy ještě CD. A přitom by stačilo vybavit zákazníka těmi několika základními a opravdu potřebnými radami a zároveň poskytnout odkaz na webové stránky, kde najde podrobnější a nadstandardní informace, případně kde si může stáhnout celý software s návodem. Stejně tak je obvykle neúměrná velikost mobilu a rozměry krabice, v níž se telefon dodává. „Úctyhodný“ je i počet obalů s příslušnými součástmi. Zbytečně se tak zvyšuje spotřeba papíru i plastů.

Dalším faktem hodným kritiky je skutečnost, že mobil takřka není možné rozebrat, což logicky znemožňuje správné oddělení jednotlivých materiálů (kovy, umělá hmota, elektronické součástky apod.) a jejich následnou recyklaci. Týká se to především rafinovanějších modelů. Důvod je jednoduchý – výrobci zkrátka dají přednost obyčejnému a rychlému slepování součástek před jejich pracnější a časově náročnější montáží.

Co může udělat spotřebitel?

Přestože sotva jako obyčejný uživatel ovlivníte průběh výroby mobilních telefonů, existuje pár věcí, kterými můžete pomoci ulevit životnímu prostředí: Vydržte u jednoho modelu, co nejdéle je to možné. Každý nový mobil rovná se další zátěž pro přírodu.

Chcete-li se již starého modelu zbavit, zkuste dojít dále než do popelnice – stejně budete muset udělat pár kroků pro nový a obecně jsou prodejny povinny si od vás starý mobil vzít.

Snažte si vybrat takový telefon, který bude respektovat životní prostředí – zkuste se zajímat o zmíněné ekologické mobily, které neobsahují toxické látky. Navíc jsou méně náročné na spotřebu baterie.

Šetřete energii – nenechávejte mobil v nabíječce přehnaně dlouho (zpravidla stačí od 90 do 170 minut). A pokud zrovna nebrouzdáte po internetu, odpojte ho od sítě UTMS. Rovněž není špatným zvykem mobil na noc vypínat.

Ze španělského časopisu OCU

Ftaláty – toxické látky používané jako změkčovadla při výrobě plastů.

Bromované zpomalovače hoření (BFR) - různorodá skupina desítek organických sloučenin bromu užívaných jako přísada plastů, textilií a dalších materiálů. Má zabránit hoření nebo zpomalit šíření ohně.

Zdroj: SOS

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout