Mámo, táto, v předsíni je myš! Pustíme tam kocoura?

Probudila jsem se do krásného letního dne a uvědomila jsem si, že jsem sama doma. Bylo to pár dnů, co jsme se nastěhovali do nového paneláku, zdálo se mi to jako království. Jeden syn byl někde na táboře, druhý starší se toulal sám bůhví kde, spával pod širákem, trnula jsem strachy, ale už mu bylo 20, nemohla jsem mu do toho mluvit. Manžel byl vyřizovat papíry se stěhováním. Co bych měla dělat užitečného já?

Už to mám, vyperu, po stěhování toho bylo na praní docela dost. Vyskočila jsem z postele a v uzoučké předsíni jsem zakopla o batoh, který synek úhledně složil doprostřed uzoučké předsíně. No tak už je doma a spí! Prvně jsem se šla samozřejmě vyčurat. Když jsem vyšla z miniaturního záchoda, zahlédla jsem myš!

Že bych měla halucinace? Určitě jsem byla střízlivá, alkoholu moc nedám, nakonec ta myš nebyla bílá! Asi se mi něco zdálo! Chystala jsem prádlo. Najednou slyším za zády nějaké bručení, lekla jsem se, je to medvěd, zloděj? Otočila jsem se, abych to zjistila: Pavel, prý jestli může dostat něco k jídlu. Proč ne? Otevřela jsem ledničku a zpod ní vyběhla myš! Tak to už se mi opravdu nezdálo! Otočila jsem se k Pavlovi, ještě než jsem vylezla na židli a dirigovala jsem ze židle, radila jsem, co si má vzít k snídani a těšila jsem se, až se vrátí manžel, nevím, co jsem si od toho slibovala? Zdálo se mi, že myš je ve spížce.

Manžel se vrátil a začal vyklízet spížku, já mu pomáhala jak jsem mohla, samozřejmě ze židle. Skládali jsme všechno bez ladu a skladu na stůl, na ledničku, prostě kde bylo místo. No bylo to boží dopuštění a vtom, zvonek! Ježíš, kdo to k nám jde? Nebydlíme tu ani 14 dnů a už taková ostuda! Manžel šel otevřít a mně se ulevilo, když jsem slyšela maminčin hlas. Volala jsem ještě pořád ze židle: „Honem pojď dál a zavři dveře!“ Maminka nadšeně: „Jé, vy jste si koupili andulku?“ Věřte, andulka by mi byla milejší. Já tedy slezla ze židle a věnovala jsem se trošku mamince.

Myš jsme nenašli, asi utekla otevřeným oknem. Byla to dřív útěcha nebo zbožné přání, věděli jsme, že neutekla. My s manželem jsme dělali u ČSD, měli jsme ten den noční, v 18 hodin jsme museli vyjít z domu. Myš jsme lovili od 9 hodin ráno až do půl páté. Manžel si ještě chvilku šel lehnout, maminka uvařila kafe, já se moc nehýbala po zemi, ale už jsem aspoň nestála na židli. Byl klid a maminka šla domů. Já si vzala knížku a začetla jsem se, najednou se po zemi cosi mihlo! Myš a mířila si to za sporák. Nezbývalo mi, než vzbudit manžela. Nakonec ji přece jen chytil, hodil do koše a mínil to tam nechat. Tak jsem ho s tím hnala ven, ani moc nenadával. Potom jsem řekla Pavlovi, že tu myš donesl on, v batohu. Řekl mi, že to není jeho myš, že si žádnou do batohu nedával. Nepřerazili byste ho?