Mikulášská návštěva Petrohradu s e-vízem

Zásluhou svých dětí jsem procestovala kus světa. Krásné a nevšední zážitky se vždy snažím „vpravit“ do rodinné kroniky, kterou píši a tvořím již pátým rokem. Jsou zde zachyceny perem, obrazem, kresbou návštěvy měst, rodinné akce apod.

Jednoho dne mi syn sdělil, že se chystá do Petrohradu a to hlavně z toho důvodu, že v Rusku ještě nebyl a také, že od 1.10. byla uvolněna možnost cestovat s e-vízy. Pokud mají všechny náležitosti, neměl by být problém toto 2. největší město Ruské federace navštívit. Rozhodla jsem se, že se přidám. Šlo o prodloužený Mikulášský víkend.

Petrohrad byl založen na bažinách v deltě řeky Něvy v roce 1703 za cara Petra I.Velikého. V letech 1924-1991 nesl název Leningrad.

Na letišti Polkovo v Sankt Petěrburgu byl trochu chaos. Nevěděli jsme, kde stojí autobusy, ale zásluhou šikovných cestovatelů z internetu jsem věděla, že č. 39 jede zcela jistě k metru. Lze použít i tzv.maršůtku, což je minibus. Já, známý zbloudilec, jsem dokonce syna navigovala k tomuto vozítku. Jízdné vyjde na 40 RUB, 1 rubl je cca 0,365 Kč. Metro je na žetony a cena je obdobná. Před pár lety došlo právě v petrohradském metru k teroristickému útoku, takže pocit, když jsme klesali cca 70 m dolů nebyl právě příjemný. Zase jsem ovšem neměla čas myslet na své fobie…

Syn našel super ubytování velmi blízko centra, i se snídání vyšla noc pro jednoho na 500 Kč. Téměř všechny chrámy a památky jsou blízko sebe, tedy ve vzdálenosti kolem 3 km. Nás trochu zpomaloval déšť a vítr, ale ve všech chrámech je teplo a dá se tam odpočinout na lavičkách. Vstupné je kolem 150-300 Kč. Jen do Kazaňského chrámu se vstupné neplatí.

Chrámy jsou překrásné a nechce se věřit, že mnohé z nich byly vládou využívány do devadesátek jako sklady. Nejhonosnějším je Chrám Kristova vzkříšení-Spasitele na krvi. Zde byl v roce 1881 spáchán atentát na cara Alexandra II., nechal jej vystavit jeho syn. Kolem památek se pohybuje spoustu lidiček v dobových kostýmech, dvojník Lenina a pod., kteří nabízejí společné focení. Na taneček s dvorní dámou ze dvora Kateřiny II. se nechal přemluvit leckterý turista…

Moc se nám líbila Petropavlovská pevnost na Zaječím ostrově, zajíci jsou i v parku coby sochy. Založena byla v roce 1703, ale nikdy nebyla vojensky využita. Svůj věčný sen zde spí představitelé Romanovců, jsou zde hrobky, pohřební roucha a jiné předměty, fota, obrazy.

Prohlídku Aurory jsme si nemohli nechat ujít, krásně zrestaurována láká k prohlídce. Před pár lety se zde neplatilo vstupné, ale teď vyjde cizince na 700 RUB na osobu, místní na 400. Venku bylo sychravo, syn měl ušanku a já klobouk naražený až na nos. Jak se naše slovanské obličeje objevily u pokladny a syn prohlásil 2 biljety, dostalo se nám slevy pro místní. Neprotestovali jsme a s chutí si loď prohlédli. I pro ženy a děti neskutečný zážitek, množství dobových předmětů, uniformy, nádobí, zbraně, promítání filmů a před lodí „originál“ Vladimír Iljič lákal ke společnému fotu.

Gribojedův kanál spojuje řeky Mojka a Fontanka. Právě první zmiňovaná byla místem, kde nalezli vraha mladé studentky Olega Sokolova, když se opilý snažil vyhodit z batohu její končetiny. Historik Sokolov, coby stoupenec Napoleonských válek, často navštěvoval i naší republiku a zúčastňoval se bitvy U Slavkova. Brrr, strašná představa…

Zimní palác s Ermitáží, to je třešnička na dortu v tomto okouzlujícím městě. Někdo vypočítal, že kdybychom se chtěli u každého exponátu zdržet jen minutu, trvala by nám prohlídka několik let. Lze si vybrat některý z okruhů za 300 RUB.

Hned naproti je Jordánské schodiště a sloup Alexandra II. Největším chrámem je Chrám sv.Izáka, vstupné cca 150 Kč. Musím se přiznat, že jsem dlouho neviděla tak nádhernou výzdobu, jaká je v ruských pravoslavných chrámech. Člověk v němém úžasu hledí na výtvory, někdy v obrovských výškách a přemýšlí, jak to mohli umělci i prostí dělníci vytvořit.

Kazaňská katedrála se vzhledem liší od ostatních chrámů, je vystavěna v klasicistním empíru. Kdo navštíví metropoli na Něvě, měl by určitě okusit typická místní jídla, kaviár, šašlik apod. My si pochutnali na soljance, šašliku a poslední večer strávili v gruzínské restauraci. Parádní zážitek, lahodná krmě, místní červené lahodné víno, zákusky. Ani se nám nechtělo na hotel.

V pokoji jsme měli i televizi a zaujal mě nějaký ruský film ze současnosti, hodně jsem řeči rozuměla. Ospalost jsem překonala, ale všimla jsem si, že čím později, tím častěji je reklama. Dokonce se mi zdála být delší než sekvence filmu. Skoro jako u nás!!! A když po 4 hodinách a po půlnoci neměl film konce, po zavelení syna „Hádám, to vypneme“, jsem s povzdechem poslechla. Jinak by mě ráno asi z pelíšku nedostal. A to jsme chtěli ještě nakoupit suvenýry, matrjošku Sárince, magnetky apod.

Do Petrohradu jsme letěli něco málo přes 2 hodiny, oba lety byly klidné, což nás se synem nadmíru potěšilo, protože oba máme i „aviatické“ fobie. Kdo ještě váhá, tak ať zváží a navštíví Petrohrad třeba v období tzv.„bílých nocí“, zažije otevírání mostů apod.

Sankt Petěrburg zůstane navždy zapsán v našich cestovatelských duších, není potřeba trmácet se dlouhými lety, jazyku celkem rozumíme, i když pozor, „mlaďoši“ už mluví většinou anglicky.

Na závěr putování mě velmi potěšila zaměstnankyně při odbavování na letišti, když se na mě usmála a zeptala se: „Âű ăîâîđčňĺ ďî- đóńńęč?“ Poté jsme spolu prohodily pár větiček a já si vzpomněla na svou maturitu z ruštiny před 45 lety a měla jsem radost, že se mi něco málo z ruské konverzace vybavilo. Kontroly jsou na letišti velmi důsledné a je jich hned několik. S ruským e- vízem nebyl problém, možná tato možnost přiměje i další cestovatele navštívit tuto historickou „perlu“ Ruské federace…

Bertice - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete