Miluji výstavy psů

Jen co skončí kalendářní rok, tak těm, co chovají nebo vlastní pejsky s PP (Papír původu) začne výstavní sezona, která trvá až do pozdního podzimu. Ale ti, kteří na výstavy jezdí rádi, se na toto období moc těší a já nejsem samozřejmě výjimkou. 

Výstava psů není jen a pouze o vystavování našich navoněných a načesaných čtyřnohých miláčků, kteří jsou navíc našimi nejlepšími přáteli, ale vznikají tu i nová přátelství mezi vystavovateli, s přáteli si vystavovatelé vyměňují zkušenosti a postřehy, nápady, co je pro psa lepší co se kosmetiky i potravy týče, a k nezaplacení jsou například rady u pejsků, kterým slzí oči a zabarvují pak srst pod očima, což je u vystavovaných jedinců nežádoucí.

Výstavy se konají na několika úrovních - od krajských a oblastních až po klubové, národní a mezinárodní výstavy a budoucí šampion musí projít všemi úrovněmi. V tomto roce po dlouhé době bude dokonce Evropská výstava, na kterou se už moc těším. Bude se konat na podzim v Brně.

Atmosféra každé výstavy bývá úžasná, i když někdy hodně hektická. Zejména na národních a mezinárodních výstavách, kde bývá hodně pejsků, někdy i 2 a více tisíc psů. Už než se člověk dostane na parkoviště aut to někdy trvá i nějakou tu desítku minut, a když už se podaří dojet na parkovací místo, které ukáže obsluha parkoviště, tak se z auta začnou vytahovat nezbytné potřeby každé takové výstavy. Těmi potřebami jsou stolky, stoličky a přepravní klece pro pejsky. Nesmí se zapomenout na PP, kam se pak zapisuje hodnocení a nesmí se zapomenout očkovací průkaz, kde přítomný zvěrolékař zkontroluje, zda každý pes má očkování v pořádku. Pokud očkování psa není v pořádku, tak takový pes dovnitř nesmí a majitel i se psem musí odejít mimo výstavu.Tohle musí mít každý pejsek přítomný na výstavě - i ten bez PP.  

A určitě se nesmí zapomenout vstupní list, kde jsou údaje jako číslo kruhu, startovací číslo a číslo budovy, kde se dané plemeno bude předvádět. Když už se najde budova, kde je kruh pro vašeho vystavovaného pejska, tak při vstupu se každý rozhlíží, na kterou stranu se dát, aby došel ke svému kruhu, kterých bývá ve velkých budovách desítky a mezi houfem lidí i psů se kruhy špatně hledají. A to si ještě každý musí dávat pozor, aby malé pejsky nezašlápl a ti velcí, aby je neshodili. Pokousání nehrozí, na výstavě jsou většinou vyrovnaní psi a pokud ne, tak mají náhubky. Pakliže se člověk propasíruje ke svému kruhu, a najde místo, kde se bude moci roztáhnout stůl a židle, tak může být už klidný, neboť zde už si udělá pohodlí pro sebe i svého pejska. Na stoly každý rozloží deky, roztáhne kosmetiku a hřebeny a plně se může věnovat zkrášlování psa před nastoupením do kruhu. Zde v kruhu si vyzvedne složku, kde dostane hlavně své číslo, pod kterým vystavuje svého pejska. Toto číslo musí být dobře viděno na každém handlerovi, který psa předvádí a nosí se většinou připnuté na košilích či halenkách nebo na rukávu.

Každé pohlaví jde v kruhu zvlášť a každé pohlaví má své třídy, které jsou: třída štěňat, třída dorostu, třída mladých, otevřená třída, třída vítězů a šampionů, třída veteránů a třída čestná. Pes a fena, kteří vyhrají, se spolu utkají o titul BOB, což je nejkrásnější pes plemene a tento pak nastupuje v závěrečných soutěžích, kde se utká s těmi nejkrásnějšími ze své skupiny. Do těchto soutěží opravdu nastupují jen ti nejkrásnější každé rasy. Účastnit se takovéto soutěže se svým psem je prestižní záležitostí, vždyť mám nejkrásnějšího psa a člověk ač unavený výstavním maratonem si je vědom, že každá únava za tyto nádherné okamžiky přece stojí. Tento pocit jsem prožila na vlastní kůži se svojí fenečkou Marilyn a bylo to moc příjemné, když člověk v kruhu vidí všechny rozhodčí, jak sledují pejsky, ze kterých pak musí vybrat jedince dané skupiny, který se pak účastní další soutěže, ze které se pak vybírá jedinec, který se stává nejkrásnějším pejskem výstavy dne, a pokud je i další den výstava, tak se utká ještě o nejkrásnějšího psa dané výstavy.

Spoustu výstav musí člověk se svým pejskem absolvovat, než se z něj stane šampion. A takový pejsek musí projít všemi úrovněmi výstav. Počínaje krajskými či oblastními a končící národními a mezinárodními. Aby se stal šampionem, musí vyhrát ve své zemi i jednu mezinárodní. Moje fenečka to dokázala a máme hotové 4 šampionáty a k dalším dvěma nám chybí už po jednom titulu. Je Junior šampion, Klubový šampion, Český šampion a Český grand šampion (na tento titul musela vyhrát 3krát ve třídě šampionů na 3 úrovních výstav). Nedoděláno je čekání na Slovenský šampion a Šampion Českomoravské kynologické unie. 

Na každou výstavu se pokaždé těším, i když dopředu vím, že přijedu značně unavená. Ale ta atmosféra vše vynahradí, člověk se tam setká s lidmi, se kterými si rozumí, poněvadž máme všichni stejného koníčka a nová navázaná přátelství i se zahraničními vystavovateli není také k zahození. A zejména ti, co mají chovatelské stanice, tu získají potencionální kupce na svá budoucí štěňátka. Většinou si sami vyhledají tyto chovatele, získají od něj prvotní informace a mnozí si zapíší na chovatele kontakt. A výstavy slouží také k tomu, aby si majitelé pejsků zde nakoupili chovatelské potřeby ve spoustě prodejních stánků.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10