Moje cesta do USA

Moje sestřenice mne a mého manžela pozvala do USA, konkrétně do Los Angeles ve slunné Kalifornii. Musím uvést, že takto dalekou cestu a do jiného kontinentu jsme konali poprvé.

Cestu jsme nastoupili tenkrát ještě na letišti Ruzyně v Praze. Letěli jsme se společností Lufthansa nejprve do Mnichova. Zde jsme čekali pět hodin na letadlo Airbus 300, který letěl do Los Angeles. Cesta vedla přes Hamburk, Norsko, Grónsko, Nový Zéland, Kanadu až do cíle letu. Při přeletu oceánu jsme viděli z výšky asi 10 km  velryby, lodě a pak byl již oceán pustý. Letěli jsme nad významnými americkými národními parky. Jenom nás mrzelo, že jsme nezahlédli Grand Kaňon, který jsme minuli, když letadlo točilo k Los Angeles. Měli jsme obavy z odbavení na letišti, protože jsme slyšeli zvěsti, že někoho do států nepustili bez uvedení důvodů. Naše obavy však byly liché. Po dlouhém pochodu chodbami po vystoupení z letadla, jsme došlo k místu, kde byla pracoviště imigračních úředníků. Zde se dělili cestující na návštěvníky a na občany USA.

My návštěvníci jsme čekali u přístupů k uvedeným pracovníkům a čekali na pokyn ke kontrole. Potom nás pracovnice imigračního pozvala k přistoupení. Nejdříve jsem šla já a za mnou můj manžel. Po příchodu k paní imigrační jsem jí předala pas a Estu, což je souhlas s cestou do USA. Protože neumíme ani jeden slovo anglicky, vystačili jsme si s gesty. Nejprve mi byly odebrány otisky prstů a pak došlo na focení. Stejnou proceduru absolvoval i můj manžel. V pohodě jsme přešli k pracovišti celníků, kde jsme odevzdali celní prohlášení. To jsme museli vyplnit před přistáním v LA poté, co nám je rozdaly letušky. Bylo vyhotoveno v angličtině, ale manžel si na počítači stáhl český překlad, takže vyplnění bylo otázkou chvilky.