Narodila jsem se v malé vesničce, kde byla jen obecní škola, vedená panem řídícím. Byl to velmi razantní pan učitel, ale jinak hodný. Jak je to v té reklamě: "Mami, a kdy už budu chodit do školy já?" Tak jsem se ptala i já. Bylo mi 5 let a nemohla jsem se dočkat školy. Asi si řeknete, že jsem úchylná, ale já se fakt do školy těšila. A tak mamka došla za panem řídícím, jestli bych nemohla sedět někde vzadu a třeba jen poslouchat. Pan řídící svolil a tak jsem letěla hned ten den do školy.

Byli jsme v jedné třídě, prvňáci, druháci, třeťáci i čtvrťáci. Pan řídící vyučoval tím způsobem, že zadal úkoly těm žákům, které právě nezkoušel, ti psali úkoly, a ostatní z vybrané třídy zkoušel.

Já jako hyperaktivní dítě jsem mu do toho kecala, protože to, co jsem věděla, jsem vykřikovala na celou třídu.
A už jsem byla v kabinetu, kde mi pan řídící dal ukazovátkem přes ruce, abych držela ústa. To fakt bolelo:o) Ale přesto jsem chodila do školy ráda a těšila se na 1. třídu, až budu platným žákem naší školičky a naší vesničky.

Ale byla jsem i rváčka, pamatuji se, že tam byl kluk, který ubližoval holkám. Jednou jsme šli ze školy a on si zase troufal, tak jsem si ho vzala do prádla. Zmlátila jsem ho takovým způsobem, že začal řvát a že to řekne mamince:o) To jsme se nasmáli, ale na kluky si netroufal, srab jeden.

Tak jsem absolvovala 4 ročníky (vlastně 5 ročníků) na obecní škole v malé vesničce.

Jedna perlička: Nikde jsem nechodila na záchod, takže první ze školy jsem letěla domů a vyčůrala se za vraty, hned za dvířky. Pamatuji se, že děda nadával, ale dál to prostě nešlo.

 V 5. - 9. třídě jsem musela dojíždět do vedlejšího města, kde se mi také líbilo, neměla jsem problémy s učením, a tak jsem vyrušovala. Třídní si zavolal rodiče, že nedávám pozor a že mi bude muset dát 2 z chování. Matka  mu řekla, že když si myslí, že jsem nezvladatelná, ať mi ji dá. Byla jsem první žačka, která měla 2 z chování, jinak dívky byly hodné (kromě mě).

Po absolvování 9 tříd základní školy jsem se přihlásila na ekonomku do Prahy. Škola byla v Resslově ulici na Karlově náměstí. Do Prahy to bylo 20 minut vlakem, ale pak ještě tramvají na Karlák, tak jsme zase blbli v tramvajích. Většina byla holek, byli tam jen 2 kluci.

Po nastoupení na střední školu jsem byla jak Alenka v říši divů. Zjistila jsem, že jsem úplně blbá, ničemu nerozumím, tak jsem se na učení vykašlala. Když jsme psali písemku z matiky, tak sem čekala, až to někdo vypočítá, a pak jsem opsala alespoň za trojku. Taháky lítaly třídou, to samé bylo s fyzikou a chemií, absolutní antitalent.

Ekonomika šla celkem dobře, i právo, čeština mě bavila a ruština mi nedělala vůbec problémy, dokonce mě bavila.

Ale dotáhla jsem to do 4. ročníku a bylo před maturitou. Ouha, já byla dutá, Na "svatý týden" jsem se učila v třešňové aleji u nás na vesnici, po týdnu jsem zjistila, že vím stále moc a moc málo. Přišla jsem domů a brečela, že maturitu neudělám, že vůbec nevím, co jsem se vlastně naučila.
Naši mě utěšovali, že když jsem to dotáhla takhle daleko, že maturitu určitě zvládnu, ale nevěřila jsem si.

Den "D" nastal. Protože jsem byla na začátku abecedy, šla jsem třetí. Zpocená jsem si sedla na potítko, holky mi napovídaly, dělala jsem si poznámky. No nakonec to dopadlo dobře, co jsem tam povídala, to už nevím, ale dokonce jsem to zvládla na 2. Měla jsem ohromnou radost.

Protože mi jedna spolužačka napovídala, musela jsem jí to oplatit.
Dana si psala texty z učebnic a sešitu, tak jak jsem jí to napověděla. Když přišla na řadu, oddrmolila to tam přesně tak, jak jsem jí to napověděla. Nakonec to zvládla vše za jedna, ale paní profesorka jí řekla: "Dano, máte dobrý radar." Protože mě viděla, jak napovídám. A já dostala strach, že nedostanu vysvědčení. Ale kantoři byli u maturit úžasní, stáli při nás, takže většina dostala vysvědčení, jen asi 2 holky neprošly z němčiny.

Jednou na srazu třídy jsem se dozvěděla, že ta, co neudělala němčinu, se nakonec vdala za Němce a "šprechtila" líp jak pan profesor. Ten by asi tenkrát čuměl:o)

Tak skončila moje školní docházka, kterou jsem vlastně absolvovala 14 let a kdybych šla na vejšku, tak jsem tam byla 19 let. To byl můj rekord ve školní docházce.

Dnes, když někomu vyprávím, že jsem chodila do školy od 5 let, tak si klepe na čelo.