Když mi bylo pět let, asi někdy v červnu mě maminka vedla k zápisu do první třídy, ještě dnes si pamatuji, že jsem se opravdu hodně bál a dokonce jsem i brečel, ale nakonec jsem to nějak zvládl, chtěli, abych něco nakreslil a pamatuji si, že se mi povedl krásný domeček a v něm malinkaté postavičky.
První den ve škole - to byl zážitek na celý život, něco pro mne v té době úplně nového, noví lidé (učitelka, spolužáci), pamatuji si, že jsme se učili psát plnicím perem a potom "čínou". Pamatuji si, že jeden klučina donesl do školy barevné bouchací kuličky a potom z toho měl problém, protože je zkoušel před školou.
Ve druhé třídě byla jedna spolužačka jménem Lenka nakažena žloutenkou, proto musela do nemocnice a celá naše třída si musela umývat ruce v chlorované vodě (ten odporný zápach cítím ještě dnes).
Ve třetí třídě si pamatuji, že mi dala pořádně zabrat násobilka, a plynulé čtení mi taky nikdy moc nešlo, ale vše jsem zvládl a nakonec jsem byl jeden z nejlepších v počtech ze třídy.
Ze základní školy už si toho moc nepamatuji, je to přece jen docela dlouhá doba, jen jedna zajímavost: Šestou třídu jsem musel absolvovat dvakrát, protože jsem musel podstoupit náročnou operaci hlavy (říkají, že to byl mozkový nádor), zameškal jsem hodně učení a bylo mi řečeno, než abych to musel všechno dohánět, bude pro mě lepší zopakovat šestou třídu. Během operace jsem hodně přibral a už jsem nemohl hrát tenis ani jiné míčové hry.
V deváté třídě, bylo to na jaře, si vzpomínám, jaký jsem měl problém vybrat obor a školu, na kterou bych chtěl po ZŠ nastoupit. Jednoho dne, bylo to v Bruntále v kulturním domě, kde byli představitelé různých škol a učilišť a lákali žáky, aby šli studovat k nim. Já jsem tam jel s rodiči a nakonec jsem se nerozhodl pro žádnou školu, až na odchodu mě zaujala Obchodní akademie a tam jsem nakonec dělal přijímací testy. Pamatuji si, že ráno před začátkem testů mi maminka koupila zmrzlinu, a já cestou našel desetník – říkal jsem si, že mi snad přinese štěstí. A podařilo se, přijímačky jsem úspěšně absolvoval a 3.září 2001 jsem nastoupil na Obchodní akademii v Bruntále a na přilehlý internát pro ubytování studentů.
Hned v prvním ročníku jsem se zamiloval do jedné studentky z naší třídy, jmenuje se Marie, ale já byl vždycky moc stydlivý a nikdy jsem se neodvážil jí nic říct, a tak jsem ji potají pořád obdivoval, a vždycky na den sv. Valentýna jí koupil nějaký pěkný dárek.
Čtyři roky na střední škole uběhly jako voda a čekaly mě maturitní zkoušky. První byla písemná zkouška (slohová práce), vybral jsem si vyprávění, téma něco jako: „Jak je důležité přátelství a pomoc přítele v nouzi“. Povedlo se a já dostal 2. Praktická zkouška byla z účetnictví, vytáhl jsem si úkol: „Vypočítej leasing osobního automobilu včetně marže".
I zde jsem byl úspěšný a dostal 2.
Ústní maturita už byla daleko obtížnější (výpočetní technika, anglický jazyk, účetnictví – z těchto předmětů jsem dostal 3 a z českého jazyka 2). Nebyl jsem zrovna dobře učenlivý žák, a proto jsem byl spokojený.
Asi před měsícem jsme se díky Facebooku sešli po 10 letech ze základní školy. Bylo nás sice jen 10 z 22, ale i tak to bylo krásné.
Hajt - čtenář
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz