Moudrost stáří?

Také máte někdy nutkání někomu poradit, někoho vyplísnit, nad něčím se spravedlivě rozhořčit? Vrtět hlavou nad neomaleností jiných, zejména mladších? Projevit se  jako moudrý, starší, s právem trousit kolem sebe rozum? Stává se to, stává... Naštěstí při dostatku sebekontroly se lze podobným, pro mnohého z nás dokonce oprávněným a potřebným návalům - dá se říci myšlenkové nadřazenosti - předejít, a máte-li navíc blízko sebe někoho realističtějšího /jako je například moje žena/, který vás těchto úvah zbaví, dostanete se do stavu normálnosti.    

Občas se uchyluji ke klasikům. Ne ovšem v rozsahu až citáty otravných politiků, namátkou si vzpomínám na dva, z nichž jeden sedí v Evropském parlamentu a druhý - no, nechme toho... Pro naše uvažování je příznačné to, co říkal svého času myslitel - i když herec, přesto, jak sám říkal „phílosof“, nezapomenutelný Jan Werich. Volně řečeno - z mládí ani stáří se nemá dělat přednost. A také...„každý blbec - starej, býval kdysi mladým blbcem“.    

Když si tak marně vzpomenu, kolik pitomostí jsem za život udělal, kolika nerozvážností jsem se dopustil, kolika lidem jsem dlužen omluvu a tak dál, a tak dál... Tady necituji, ale pamatuji si rčení, že „život je řada průserů /útlocitní si mohou zapsat průšvihů, ale to není ono/, nepravidelně za sebou jdoucích“. Kdybychom spočítali problémy třeba při rozhodování, kam zaměřit vzdělání, jaké volit - pokud to šlo - povolání - , jak vychovávat sebe či potomstvo, jejej, to by bylo „sypání popela na hlavu“, pokud by nevadilo, že „máme máslo na hlavě“...  á propos, milé přítelkyně /milí přátelé/, nevíte, odkud se berou v našem rodném jazyku tak roztomilá rčení, označující naši, nechci říci pitomost?/.  

Pravda, někdy se dají ty, či ony hříchy nebo prohřešky mládí během let zmírnit, ne vždy úplně napravit. Dosti jsem flákal  střední školu, neměl jsem zájem o další studium a popravdě ani vysvědčení na odchodnou tomu nedávalo příliš šanci. Teprve na učňáku jsem se stal primusem, pokračoval jsem průmyslovkou, po letech se pokoušel i o vzdělání  další - pro mnou neovlivnitelné příčiny nedokončené. Určitou rehabilitací prvotního nezájmu o vzdělání se stalo absolvování Univerzity třetího věku - jen tak pro radost - ale ten papír o úspěšnosti mám ještě schovanej... Říkám si občas, že bych v některých okamžicích či obdobích postupoval jinak, ale to je to staré - co by bylo, kdyby bylo, nebo to z „Knoflíkové války“, -  „kdybysem to byl věděl, tak bych sem byl nechodil“ - račte znát?   

Tak takové a jiné úvahy mi probíhají občas hlavou při tom nutkání radit, kárat, spínat ruce, tvrdit „to za našich mladých let nebývalo“...  Bývalo, moji milí, jen si to vědomě či nevědomě nechceme připustit. Počítám, že nejen staří Římané, ale i prvobytně pospolní staříci v jeskyních kroutili hlavami nad výstřelky mladých - tam Římanů, tady pospolníků -,  v obou případech s tím stejně dosti málo nadělali - stejně jako my dnes...  

A na závěr jeden, i když nepřesný citát. Není z klasika, ale kupodivu ze zhlédnutého westernu. Stárnoucí pistolník /hraje ho Henry Fonda/ poznamenává a pravdu má - s lety nepřichází moudrost, ale pouze stáří - co Vy na to???