Můj bolavý zoubek

Vánoční svátky r.2013 jsem se rozhodla začít připravovat s předstihem.

V druhé polovině listopadu jsem vyčistila v bytě všechny skříně, umyla okna, vyprala záclony, závěsy a vyčistila koberce. Koncem listopadu jsem upekla a nazdobila perníčky a perníkové svícínky. Pak následovaly ostatní druhy vánočního cukroví.

Zbývalo mi zabalit nakoupené dárky, upéci vánočky, uklidit kuchyni a dokončit vánoční přípravy.

Byla jsem sice trochu unavená, ale spokojená, že se mi podařilo všechno v pohodě zvládnout.

Přišel Štědrý den. Od rána mě začal pobolívat zub – pětka vlevo dole. Říkám si: „To přejde!“ Použila jsem babské rady – žvýkala hřebíček, namočila jsem vatu do francovky a skousla ji mezi bolavým zubem, vyplachovala jsem si dutinu ústní heřmánkem, pak přišly na řadu prášky. Takto jsem prožila 5 dní. Pátý den v noci jsem už ale nemohla bolestí spát. Ráno to manžel nevydržel a zavelel: „Jedeme na pohotovost do Plzně!“ Jeli jsme. Těšila jsem se jako malé děcko, že mi zub vytrhnou a já se konečně vyspím. Zdálo se mi, že cesta do Plzně, dlouhá 33 km, ubíhá velice pomalu. Konečně jsem stála před budovou, kde se nachází Zubní lékařská pohotovost.

bolavý zoubek Vejdu dovnitř a úplně jsem se zděsila. V přilehlé chodbě plno lidí, čekárna nabitá. Mladí lidé, staří, děti. Říkám si: „Zřejmě je zde také pohotovost pro děti!“ Ale nebyla. Stále přicházeli noví a noví pacienti. Někteří říkali, že si byli venku zakouřit, jiní nadýchat čerstvého vzduchu, takže jsem vůbec neměla představu, kolikátá vlastně v pořadí jsem.

Pozorovala jsem dění kolem sebe. Hned za mnou přišla mladá maminka s asi 8letým chlapcem. Chlapec byl hodný, hrál si s tabletem, až nakonec mamince usnul na klíně. Spal asi 1/2 hodiny, načež se probudil a začal hrozně vyvádět. Křičel, svíjel se, byl vzdorný. Maminka mu trpělivě vysvětlovala, že už brzy půjdou do ordinace, ale nic nepomáhalo. To už jsem v čekárně strávila dvě a půl hodiny. Do tohoto křiku přišla mladá maminka se svojí maminkou a přinesly v autosedačce miminko, kterému nebylo snad ani měsíc. Děcko plakalo. Maminka ho svlékla, chovala ho a my se všichni divili, proč s děckem nemohla být babička venku. Prostředí pro tak malinké děcko nebylo vůbec vhodné. Cítila jsem se mizerně, bolela mě hlava, zub a k tomu ještě hysterický záchvat chlapce a pláč malého miminka. Přede mnou na řadě byla jedna slečna, pustily jsme tedy maminku s chlapcem, protože nám řekla, že je chlapec autista a evidentně si s ním nevěděla rady. Chlapec byl zcela vyčerpán, o jeho mamince ani nemluvě. Jenže, sestřička vzala mladou maminku napřed. Celou dobu, co ji lékařka ošetřovala, autistický chlapec doslova řičel.

Když se vše uklidnilo a já konečně po třech hodinách čekání přišla na řadu, byla jsem vyčerpaná jako ten chlapec. Paní doktorka byla velice milá. Prosila jsem ji, aby mi zub vytrhla, ale ona říkala, že můj zub bude potřebovat nejen zubaře, ale i chirurga. Ona prý mi sundá plombu, vyčistí kanálky a budu bez bolesti do 2.ledna, než bude ordinovat náš pan zubař. Pravda to ale nebyla. Trpěla jsem ještě 3 dny. Pak konečně nadešel 2.leden 2014 a náš pan doktor mi zub vytrhl. Trhání mu trvalo více než 1/2 hodiny a dalo nám oběma pořádně zabrat. Ještě jednou jsem musela našeho pana zubaře navštívit, protože bolest nepřestávala. Tentokrát mi dáseň znovu vyčistil a teprve pak jsem se úplně bolesti zbavila.

Tento článek jsem napsala proto, aby si ti, co si vymysleli, že lidé ze vzdálených okresů budou dojíždět na zubní pohotovost mnoho kilometrů do krajského města, uvědomili, že ne každý má auto a v době svátků nebo o víkendu je v některých oblastech dopravní obslužnost téměř nulová a ne každý má finanční prostředky na taxislužbu. Poblíž mě seděla v čekárně paní z Karlových Varů. Tři dny chodila v K.Varech na pohotovost a nikdy na ni nedošla řada. Když už měla bolest v uchu, hlavě a krku, dovezl ji manžel na pohotovost do Plzně. Jestli zde uspěla, nevím. Na Nový rok jsem slyšela v televizi, že plzeňské zubní pohotovosti byli přidáni pacienti z okresů Klatovy a Domažlice. Nemám k tomu co dodat. Úsudek ať si udělá každý sám.

Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete