Můj bratr cestovatel

Zatímco já jsem typ spíše salónní, můj bratr je cestovatel a dobrodruh, který neposedí na místě. Za své cestovatelské cíle si volí většinou místa co nejméně zasažená civilizací, bez cestovek a turistů. Nejezdí sám, většinou jede s partou kamarádů - stejných cvoků, jako je on sám. V posledních letech ho doprovází jeho manželka. Jeho cesty se však neobejdou bez nebezpečných situací.

Jako například někde v Jižní Americe, přesně už nevím kde, si s partou kamarádů ustlali na noc na pěkném paloučku blízko řeky. Přiběhl ale nějaký farmář a začal je vyhánět. Ne, že by byl tak nepřející, ale ukázalo se, že  loučka je oblíbeným místem pro noční piknik krokodýlů a setkání obou skupin by se asi neobešlo bez potyčky. Je předem jasné, kdo by z ní vyšel jako vítěz a kdo jako poražený.

V Guatemale zase procházel s kamarádem Romanem džunglí, do nejbližší vesnice měli ještě daleko a v batohu byla poslední bageta. Hoši si sedli, že si odpočinou a nají se, ale z houští vyběhl medvídek nosál, popadl z batohu bagetku a začal ji tahat ven. Roman se však nechtěl vzdát posledního jídla, tak popadl bagetu za druhý konec a začali se s medvídkem o ni tahat. Kdo někdy viděl medvídka nosála, musí uznat, že nejde o žádného roztomilého plyšáčka, ale pěkně divokou potvoru, co má pěkně velké zuby a drápy, a tenhle ještě začal zuřit. Cenil svoje zoubečky a prskal, Roman se lekl a bagetu pustil. Méďa polapil kořist a vítězně odkráčel.

Největší zážitek však bratr zažil v Patagonii, kde byl s manželkou. Naplánovali si vylézt na ledovec, tam se ale musí s průvodcem, a tak když se shromáždí asi 10-12 zájemců, přespí v kempu a brzo ráno se vydávají na ledovec. Kemp je z bezpečnostních důvodů obehnán plotem, toaleta je však mimo tuto zónu. No toaleta, je to plechová buňka, všelijak zprohýbaná, dveře nešly ani zavřít, jen trochu přirazit. Bratr v noci pocítil potřebu tuto exkluzivitu navštívit. Sedí si tak v klidu, všude kolem ticho a tma, najednou pootevřenými dveřmi vidí dvě světýlka - oči, které se přibližují. A najednou - velká žlutá hlava, puma. Bráškovi blesklo hlavou, co dělat, když zaútočí, jedině, že by se mu ji podařilo srazit těžkou botou, ale puma naštěstí jak rychle přišla, tak zase odešla, asi neměla hlad.

Vždycky jsem tvrdila, že brácha je magor, každý na jeho místě by pelášil do tábora, tam by se zalígroval a děkoval nebesům, že to tak dopadlo. Ne tak můj bratr, do tábora sice pelášil, ale pro foťák, a zase utíkal zpět, jestli by ještě tu krásnou kočičku nenašel a nezvěčnil ji. No naštěstí byla puma rozumnější, už se neobjevila, takže bratr dosud žije a dál plánuje svoje šílené cesty.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10