Můj hodinový manžel

Když jsem svůj úmysl zavolat hodinovému manželovi oznámila kamarádkám, dělaly si ze mě legraci. Prý, jestli mi poskytne opravdu všechny služby. Já odpovídala, že by úplně stačilo, kdyby mi smontoval tu skříň.

Ta skříň byla vůbec velký kámen úrazu. Prosadila jsem si ji a nechala přivézt až domů za neustále bručení mého (jinak velmi hodného) manžela. Je to zbytečný, stejně těch hadrů tolik nemáš, říkával. A vůbec, já ji montovat nebudu, když sis ji koupila, tak si ji taky slož.

Týden jsem se ho snažila obměkčit, vyvařovala ty nejlepší dobroty, nebrblala, když místo mého oblíbeného televizního seriálu chtěl sledovat detektivku, ale po týdnu už jsem toho měla dost. Zeť je momentálně pracovně na druhém konci republiky, takže nebylo koho požádat. Pak jsem v novinách našla inzerát na hodinového manžela.

To by mohlo být přesně to, co jsem zrovna potřebovala. Jen mi přišlo trochu hloupé zvát si do bytu chlapa na práci, když doma jednoho mám. Kamarádky mi taky nepomohly, jak už jsem psala výš, ale nakonec jsem se rozhodla to risknout. V telefonu se ozval po hlase moc milý pán a domluvili jsme se na příští pondělí – to byl totiž můj manžel pryč na bytové schůzi. Za hodinku to prý stihneme i s kafíčkem.

V pondělí jsem byla trochu nervózní, ale nebylo proč. Přišel pán, který byl jen o něco málo mladší než já. Uvařila jsem mu kafe a on se hned pustil do práce. Trochu jsme si povídali. Řekl mi, že je sám, že mu žena umřela před třemi lety a takhle se prý dostane mezi lidi a ještě si nějakou tu korunu přivydělá. Stavěl modely letadel – ne takové ty skládačky, co dnes koupíte na každém rohu, ale poctivá letadla vyřezávaná podle ručních nákresů.

Skříň měl postavenou ani ne za hodinku. Bylo vidět, že ví, kam má sáhnout. Dala jsem mu 400 Kč a byl moc spokojený. Cenu jsme totiž dohodnutou předem neměli. Byla jsem ráda, že jsem se k tomu nakonec rozhodla. Já mám skříň a on zase nové letadlo.

A manžel? Ten se vrátil domů asi za půl hodiny. To už jsem byla v nejlepším a přenášela a přeskládávala věci do nové skříně. Na jeho otázku jsem jenom záhadně mlčela. Večer jsem ho slyšela, jak volá zeťovi a další den zase, jak se vyptává souseda. Myslím, že dodnes nepřišel na to, jak se ta postavená skříň u nás objevila. Třeba na stará kolena ještě začne věřit na duchy :D

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10