Mých osm řádků slávy

Když zhruba před dvěma lety křtila moje kamarádka svoji první knížku, napsala jsem o ní článek a jí jsem věnovala básničku, ve které jsem vyjádřila naději, že tato první kniha nebude i poslední, vždyť Janka se netajila tím, že námětů má plný šuplík. Jenže lehko se řekne, realizace bývá horší. Vydat knihu není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. A laciné to už není vůbec. Takže pěkně popořádku.

Autor musí nejprve napsat text knihy, potom ho musí někdo zkontrolovat, aby byl stylisticky v pořádku. Rukopis se musí dát nasázet v grafickém studiu, je třeba navrhnout (nejlépe s grafikem) obálku knihy, v tiskárně vybrat druh papíru, vazbu a v neposlední řadě musí knihu někdo ilustrovat a určitě je třeba udělat ještě spoustu dalších „drobností“, o kterých nemá laik ani páru. A kromě toho, že je s tím práce jako na kostele, musí za to všechno autor ještě zaplatit. Janka má ale štěstí, že má ochotné a zkušené kamarádky a kamarády, kteří nejenže byli ochotní pomoci, ale k vydání knihy ji doslova dotlačili.

Jelikož toto všechno dobře vím, byla jsem velmi mile překvapená, když mi Janka zavolala a pozvala mě na křest své druhé knihy a ještě dodala, že mou nepřítomnost omluví jen v případě smrti a to jí musím úmrtní list osobně přinést ukázat (vždyť je humoristka, že?).    Prý tam rozhodně nemůžu chybět - bude překvápko! Samozřejmě, že jsem s radostí slíbila, že přijdu. Realizační tým byl stejný jako při vydání první knihy, jen ilustrátor, bohužel, mezitím prohrál boj se zákeřnou nemocí. Této úlohy se ale zhostila (a velmi dobře) jeho dcera, takže nakonec Janka 23. října 2014 pod křídly Fóra humoristů a Knižnice Juraja Fándlyho v Trnavě křtila svou druhou knihu fejetonů v trnavštině pod názvem Česná opčanka Bapka Blašková.

V uvedený den se knihovna zaplnila do posledního místečka, a potom už nic nebránilo zahájení programu, který se nesl pod názvem Holá pravda o občance BB. V něm autorka knihy a její hosté společně hledali kořeny Bapky Blaškové. Tak jako i při prvním křtu, tak i teď byla autorka nejprve trochu vyzpovídaná a potom už přišli na řadu hosté, kteří si připravili vtipem sršící vstupy a četli pasáže z nové knihy, přičemž vkládali do svých vystoupení vlastní bonmoty. Navíc Jančina kamarádka a spoluautorka první knížky složila o Jance a jejím životě častušku, kterou nám zazpívala a přitom se sama doprovázela hrou na kytaru. Těsně před samotným křtem dostala Janka od zástupkyně knihovny perníkovou medaili a zástupce města Trnava jí po svém příspěvku udělil diplom s právem nosit a užívat titul „Česná opčanka“.
No a potom už nic nebránilo tomu, aby byla kniha pokřtěná - a to třemi kapkami vody z Královské fontány, která je před radnicí v Trnavě. Jak se Janka vyjádřila, že proto jen třemi kapkami, aby jí město nedalo použitou vodu k náhradě.

Na konci programu měla Janka ještě autogramiádu a potom nás všechny pozvala na pohoštění, kde se kromě jiného podávaly vynikající pagáčky, minerálka a bílé vínko. A to překvápko? Jedním z důvodů, proč se Janka rozhodla vydat i druhou knížku bylo to, že na tu první dostala hodně milých a příznivých ohlasů čtenářů téměř z celého Slovenska. No a několik z těch ohlasů citovala ve svém proslovu v úvodu knihy. Byly mezi nimi i dva úryvky z mé básničky. Takže navzdory své vrozené skromnosti musím konstatovat, že jsem si při mé kamarádce Jance i já užila svých osm řádků slávy.