Na nočník v 7 měsících? A proč ne?

Není dlouhé nošení plen u dětí jen důsledkem lenosti nás matek a toho, že špinavé pleny už nemusíme složitě prát, vyvářet a žehlit? „Jednorázovky“ jsou přece tak pohodlné a na nočník je čas až do dvou let… Kristýna Přibylová, matka tří dětí a autorka speciálního cvičení pro nejmenší radí, jak se zbavit plen co nejdříve a naučit dítě používat nočník.

“Jsem úplně obyčejná matka, látkové pleny jsem nikdy nepoužívala a jakékoli alternativě ve výchově příliš nerozumím. Řídím se intuicí a tím, co myslím, že je pro dítě nejlepší, obvykle volím zlatou střední cestu, protože si myslím, že každý extrém je špatný. A stejně jsem přistoupila i k učení na nočník u dcery, našeho třetího dítka, v jejích šesti měsících,” říká Kristýna Přibylová s tím, že zatímco u prvních dvou dětí se pohodlně svezla na vlně jednorázových plen, nyní si chtěla vyzkoušet jinou cestu.

Důležité podle ní bylo, vysledovat dceřin rytmus, návyky a náznaky. A přizpůsobit se jim. Také najít vhodné klidné místo, zvolit správná a vždy stejná slova jako výzvu k „akci“ a úspěch řádně a hlasitě ocenit, nejlépe co nejvíce členy rodiny. Úspěch se po několika týdnech dostavil. “Po dvou týdnech zkoušení se dceři daří vždy ve stejném čase udělat stolici do nočníku a při vysazení kdykoli během dne se většinou automaticky vyčurá. Od počátku jsem měla pocit, že naprosto přirozeně chápe, co má dělat. Jen to zpočátku moc nešlo, a stejně jako s ostatními věcmi bylo nutné se to prostě učit. V klidu, s respektem, a bez výčitek, když se výsledek nedostavil,” upozorňuje Kristýna Přibylová a poukazuje na nesporné výhody včasného učení na nočník – většinou žádné znečištěné pleny během dne, žádné problémy s bolavým bříškem, protože vyměšování je pravidelné a hlavně žádné nervy s učením na nočník v pozdějším věku.

Praktické rady, jak naučit dítě na nočník co nejdříve:

- Můžete klidně začít již okolo 6. měsíce, to je však samozřejmě třeba dítě na nočníku přidržovat, jelikož samo sedět ještě neumí a ani nemá!
- Je třeba sledovat rytmus vyprazdňování a najít čas, který je nejobvyklejší a tedy k učení nejvhodnější.
- Při prvních pokusech můžete dítěti pomoci skrčením nožek a přitažením k bříšku – tím se potřeba vyprázdnění zvýší. Jakmile si dítě chození na nočník zažije, již není třeba mu takto pomáhat.
- Je dobré, když dítě výsledek své činnosti zaregistruje – tedy hlavně slyší a následně vidí. Spojí si tak lépe svoji činnost s výsledkem a učení pak jde snáz.
- Dodržujte ideálně vždy stejné místo.
- Zvolte nějaké sousloví, které budete pro povzbuzení používat a dodržujte ho vždy stejné. Nic jiného dítěti neříkejte, vlastně ideálně kromě těchto slov nemluvte vůbec. Díky tomu se snadněji vytvoří asociace a spoje, které nastartují automatický proces vyprazdňování vždy, když se navodí stejné podmínky.
- Chvalte, chvalte a chvalte! Hlasitě, s úsměvem, dlouho. Neúspěch přejděte bez povšimnutí.
- Každý pokus by měl trvat jen pár minut a dítě by se nemělo nijak rozptylovat – hračkou, mluvením nebo čímkoli jiným. Je nutné, aby pochopilo, že je vysazeno za účelem vyprázdnění, a že nočník není určen k hraní. Toto pravidlo je důležité, protože rozptylování brání vytvoření správného návyku, který je pro úspěch učení tak důležitý!
- Pokud dosáhnete několikrát úspěchu a vytrváte, máte vyhráno. Dítě si zvyk zažije a vykoná potřebu vždy, když bude na nočník vysazeno včas. Samo si sice řekne asi až okolo druhého roku života, ale do té doby už určitě zkušeně poznáte, když se mu bude chtít.