Něco málo o psech

Psi, ač tomu někteří nevěří, jsou velice chytří tvorečkové. Vlastním takový jeden exemplář sice nečistokrevného, ale krásného křížence Bena. Při jednom jarním úklidu, bylo to takto před Velikonocemi, jsem, tak jako většina hospodyněk, cídila, uklízela, vyprašovala atd. Ben mě chvilku pozoroval, a pak zmizel ve vedlejším pokoji. Po chvilce se vrátil a táhl s sebou deku ze svého pelíšku. Nejdříve jsem nechápala, co ta němá tvář chce. Kulil na mě oči, pohazoval hlavou, v zubech stále svíral deku. Nakonec vyskočil na válendu u otevřeného okna. Deku se snažil dostat až k oknu a mně to konečně došlo. Popadla jsem deku a začala jsem ji z okna natřepávat tak, jako jsem to ještě před chvilkou dělala s přehozem na gauč a s malými dekoračními polštářky. Ben spokojeně přihlížel. Když bylo dokonale vytřepáno, vzal si svou deku zpět a utíkal s ní do pelechu. Tak takto pořádný není ani puberťák!

Nedávno jsem Benovi koupila takový reflexní pásek s LED světýlky. Je to bezpečnostní prvek pro cyklisty a turisty, je ale na suchý zip a perfektně se i rozměrem hodí jako obojek. Ben má totiž černou barvu a večer při venčení nejde téměř vidět. Ne, že by se ztratil, on poslouchá, občas ale začne prozkoumávat něco zajímavého, stojí pár metrů ode mne a já jsem nervózní, protože ho nevidím. Vyhovovalo mi to. Měla jsem přehled, kde pes je, byla jsem klidnější. Po zhruba týdnu ale Ben přišel na to, jak „se zhasnout“. Jednoduše si lehl tak šikovně, že přitlačil na spínač pásku a zhasl se. A tak jsem mu začala pásek dávat i naopak, aby měl ono místo, kde bylo kontaktní zapínání, na druhé straně. Trvalo mu dva dny, než to prokoukl, a zase se, když chce, vypne.

Jednou jsme Bena vzali na zahrádku, když můj otec spravoval střechu chatky. Pomáhala jsem mu. Vylezli jsme po žebříku na střechu chatky, Ben zůstal dole a nespokojeně štěkal. Po chvilce se koukám, a pes je s námi na střeše. Dokázal vylézt po žebříku, jen aby tam byl s námi.

Neodmlouvá, přijde jako první, když všichni ostatní se na člověka vykašlou. A je vždy šťastný, když ho pohladím. A pokud se na něj náhodou zlobím, počká, až mě to přejde a neuráží se. Přijde znovu a znovu, aby si položil hlavu do klína a svým chytrým pohledem člověku řekl, že ho má rád. Když se mu zlíbí, dokáže se odvázat před obchodem a s vodítkem na krku se vpašovat do supermarketu. Ví dobře, že tam nepatří. Zaujme polohu vleže, plazí se mezi regály, zvedne hlavu jen, aby se přesvědčil, kde právě jsem.

     Teď už zbývá jen promluvit, a bude to ideální člověk…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10