Název: Někdo mě má rád
Autoři: Dominik Landsman a TMBK
Datum vydání: 12 / 2020
Nakladatelství: Listen
Formát: 132 × 190 mm, 400 g
Počet stran: 248
Vazba: paperback
Cena: 359 Kč

O autorech knihy Někdo mě má rád

Dominik Landsman (*1985) vystudoval obor finance podniku na Vysokém učení technickém v Brně, následně pracoval jako realitní makléř. V době, kdy dostal v zaměstnání výpověď, se rozhodl zůstat místo manželky na mateřské dovolené. O své zážitky se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, založil si nejdřív blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým synem. Po ohromném úspěchu na blogu vydal své příspěvky i knižně, a to se stejně velkým úspěchem: Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti a Deníček moderního fotra 2 – aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech. Následoval ještě Deníček moderního páru (společně se Zuzanou Hubeňákovou), Dovolená s moderním fotrem, Na chalupě s moderním fotrem a knížky pro děti Lapuťák a kapitán Adorabl, Kapitán Adorabl a bambitka černokněžníka Vorána. Aktuálně zveřejňuje Dominik Landsman své příspěvky v časopisech a na internetu, pracuje na dalších knihách a věnuje se svému velkému koníčku - rybaření.

Tomáš Břínek (*1982) je známý především jako designér a kolážista, který má veleúspěšnou stránku TMBK, ale věnuje se i „normální" grafice, fotografování a hudbě. Je považovaný za jednoho z nejvlivnějších lidí na sociálních sítích - na Facebooku ho sleduje přes 140 000 fanoušků, na Instagramu je jich dokonce přes 400 tisíc.

Ukázka z knihy Někdo mě má rád

„Bez mučení přiznávám, že nejsem sportovní typ. Míčové hry mi nic neříkají a hrátky s balonem pro mě byly ryzím utrpením.
Vzpomínky, jak stojím sám na plácku před barákem, odkopnu mičudu, dojdu pro ni, znovu do ní kopnu, abych pro ni opět zašel a zas do ní kopl a tak pořád dokola, zatímco mě otec pozoruje z lodžie a usmívá se, jsou pro mne velmi trýznivé.
I když maminka za mě u otce orodovala a přimlouvala se, aby mě nenutil do žádných sportovních aktivit, že jsem dítě vetché, zranitelné a náchylné ke zraněním, bolístkám a nemocem, otce nezlomila. Neustále mě nabádal k nějakým venkovním činnostem sportovního charakteru.
Na jezevčíka Jeníčka si moc nevzpomínám. Pán si ho k sobě povolal, když jsem byl ještě malý. Míval jsem ho ve svém dětském pokojíku na hraní a otec tvrdí, že zemřel na nudu. Neřekl to napřímo, ale já z jeho zklamané tváře vyčetl, že jsem to nebohé zvíře unudil k smrti, protože podle otce byly všechny mé dětské radovánky zcela nezáživné.
Já jsem přesvědčen, že mé hry v době předškolní byly nejen zábavné, ale i podnětné a stimulující. Značně jsem rodiče převyšoval nejen intelektem, ale i odpovědností, samostatností a servilitou.
Byl jsem to já, kdo doma mamince radil, jak a kam schovat pro děti nebezpečné saponáty, abych se k nim nedostal a nemohl se třeba otrávit. I sirky jsem pravidelně uklízel z kuchyňské linky do poličky, aby mi nepřišly pod ruku, a nedej bůh jsem tak třeba něco nezapálil.
Několikrát jsem musel mamince dokonce vyhubovat, když mne nechala, byť jen na chvíli, bez dozoru. Vysvětloval jsem jí, že malé dítě jako já nemůže nechávat o samotě, protože bych mohl třeba utéct a ztratit se.
To otec, ten mě z očí nikdy nespustil. Neustále na mě dohlížel a říkával: „Jirko, ty jsi chytrý kluk. Já tě mám rád, ale chovej se prosím tě občas jako dítě."



Tuto knihu Někdo mě má rád zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižního klubu a e-shopu Luxor.cz.