Proč tě vlastně šamanismus zajímá? Vedla tě k němu samovolná cesta, ve spojení třeba s rodinou? Jak vlastně vypadalo tvé dětství?
Narodil jsem se v Praze-Modřanech, ale už jako malého kluka mě rodiče odvezli na Šumavu. Místní příroda, hlavně v okolí Plešného jezera mě pak neskutečně ovlivnila. Měl jsem v ní vlastně i spoustu duchovních zážitků. Když jsem si jako dítě hrál v lese, slyšel jsem různá zvířata i elfy a samozřejmě jsem tomu nerozuměl. S přírodou jsem ale mluvil a to mi zůstalo až dosud. A v mé rodině byl táta ten absolutně exaktní člověk. Máma by taky ráda byla, vyvolávala ale duchy, spojené přímo se Šumavou a já jí tajně pozoroval. Navíc jsem už jako dítě měl sen, který se mě držel a drží neustále, i během her v lese jsem strašně toužil vymyslet lék na rakovinu. Ač jsem vůbec nevěděl, co to rakovina znamená, vnímal jsem pocit, že bych s ní měl něco udělat. A ten pocit mám stále …
Máš tedy silný vztah k přírodě, pomáhá ti nějak i v současné praxi?
Mám opravdu silné spojení s přírodou. Například se procházím po lese a i když je ode mě na vzdálenost dvaceti metrů ještěrka, bezpečně o ní vím. Takových věcí jsem si všímal a všímám neustále. A duchovní otázky, tedy věci mezi nebem a zemí mě zajímaly vždycky. Pracuji s rádci v šamanském horním světě i spojenci ve světě spodním a mám proto různé vize, jsou ale ovlivněné hlavně přírodou. Takže šamanismus mě absolutně naplňuje.
Podle tebe není nemoc žádná náhoda. Čím si jí ale lidé zapříčiňují a jakým způsobem je pak můžeš léčit?
Nemoc je vlastně senzorem toho, jak žiju. Když jdu např. po ulici a odřu si koleno, tak si na ně logicky naliji kysličník, čímž ho vyčistím a postupně je v pořádku. Vidím to ale i trochu jinak. Svoje koleno si rozbiju právě proto, že se obrazně jen "dívám, kde co lítá". Nejsem tedy u sebe, chybí mi pozornost k vlastnímu tělu a duši a právě proto si rozbiju koleno. Tak je to z mého pohledu s jakoukoliv nemocí. Upozorňuje nás sama na to, co děláme v životě špatně. Můžeme třeba žít v partnerském životě, který není dobrý, trápíme se v něm tedy a pak k nám přijde zdravotní problém. Třeba při nemoci plic člověk neříká, co sám chce a dusí to v sobě. Potom můžou nastat i jiné problémy.
A co tvoje dětská představa ohledně vyléčení rakoviny?
Ano, té nemoci je kolem nás teď hodně. Ženy v naší poradně, co jsou nemocné rakovinou prsu mezi sebou spojuje téměř stejný příběh. Pracuji s nimi intenzivně. Lidi, co mají nemoc plic nebo CHOPS taky spojuje podobný příběh, najde se tam vždy minimálně 80% věcí jako přes kopírák. Např. nemoci tlustého střeva mají spojitost se zemitostí. Chlapi jsou totiž myšlenkami hodně nahoře, nevnímají tělo a přitom člověk se taky musí uzemnit. Vracející se chřipka je u postiženého jenom o tom, že si potřebuje odpočinout a všimnout si alespoň na chvilku sebe. Pokud to neudělá, onemocní a takhle je to u našeho zdraví zkrátka se vším.
Lidi si můžou uškodit sami - drogami, alkoholem a dalšími látkami. Co si tím způsobují a jak se to pro ně může změnit?
Můžu jim pomoci, protože sám jsem člověk, který v mládí "projel" érou drog i alkoholu. Vyšel jsem z toho vítězně, protože znám metodu, jak člověka vyléčit na 100%. Člověk ale musí být rozhodnutý opravdu ze srdce. Není to o myšlence, že "víra tvá tě uzdraví". Pokud člověk chce, znám metodu, jak vše provést. Je složité jí popisovat, ale řeknu to ve zkratce. Člověk vzal z nějakého důvodu drogu, může jít jenom o to, že se chtěl na diskotéce pobavit. A právě droga mu dodává sílu bavit se. Otázka je tedy vlastně v příčině, proč se potřebuje pobavit. To samé platí ve vztahu k alkoholu-proč muži pijí? Příčina je vždy někde dál, hlouběji. Nejde jen o to, že pivo a kořalka jim chutnají a v hospodě si "pokecají s chlapama". Musí se najít prvotní příčina, která se vyléčí šamanskou prací a pak se člověk uzdravuje. Každý si uvědomuje sám spoustu vlivů, ale přesto se chlácholí, že ví, odkud plynou. Nakonec s tím však stejně nic neudělá. Tak je potřeba přímý zásah a cítit vědomí, že opravdu chci.
V poslední době rád pracuješ s dětmi a vůbec s celými rodinami. Co vlastně při kontaktu s nimi můžeš v jejich životě změnit?
Ryba smrdí od hlavy, tak to na světě prostě chodí. Když jsou máma, i táta nemocní tím, že mezi nimi není energie souznění, jsou postižené i děti. Nemoc je zkrátka senzorem, že něco není v pořádku. Když je dítě hyperaktivní a z pohledu dospělých zlobí, není příčina v samotném dítěti. Dobré je pak daleko víc pracovat s matkou. Pro zdárný růst a pocit bezpečí ze strany otce je důležité hlavně to, když dítě vidí, že otec mámu miluje. Má tak absolutně uzavřený svůj "kruh bezpečí". Z druhé strany zase musí vidět, že se matka často raduje a je šťastná. Máma a dítě totiž jsou až nadosmrti propojení pupeční šňůrou, než se přestřihne. Pracujeme hodně s dětmi, protože dospělí mají v současnosti spoustu starostí, ale děláme i semináře pro celé rodiny. Vychovávám hodně dětí a v životě jsem si toho dost prožil, provedl spoustu chyb a zpětně je studoval. Vím proto, že rodina se dá zpětně uzdravit a vše udělat tak, že v ní vyrůstají myslící, svobodné, silné, zdatné a zdravé děti.
Jak svou činnost vidíš dál? Představuješ si nějak vlastní duchovní, šamanský růst?
Celý život postupuji k jedné jediné věci-k sobě. Chci se najít, vědět, kdo jsem. Čím více vím o tom, kdo jsem a dostávám se tak ke své celistvosti, tím víc taky tuším o životě. A když člověk ví, může něco předat i dál. Dokáže pak uzdravovat svět, rodinu, děti, mámy, táty-prostě každého. Mým záměrem tedy určitě je dojít sám k sobě. Když totiž člověk zná sám sebe, stoprocentně se mu i dobře žije.
Rozhovor s šamanem Pavlem pro Chytrou ženu napsal David Ašembryl.
Dne 19. 5. 2011 můžete využít on-line bezplatnou poradnu pod tímto článkem - v čase: 12-16 hodin:
(před a po tomto datu/čase na vaše dotazy již odpovídáno nebude - dotazy vkládejte jen v tento čas !!!!!!!!!!!!!)