Noční nečekaná návštěva

Tenhle příběh mi vyprávěla má dlouholetá kamarádka Maruška, tak jak se to letos 13. července stalo. Osobně jsem v Bohutíně u Šumperka bydlela také, ale v roce 2001 jsem se odstěhovala, takže tam znám každý kout.

Každoročně se tam konalo několik letních karnevalů a hrály tam různé známé kapely.

Usínali jsme všichni vždy až nad ránem, protože jsme bydleli přímo u karnevalového hřiště a nedalo se vůbec spát, až vše skončilo.

Poslední návštěva u kamarádky byla v září letošního roku, když mi to vše vyprávěla.

Maruška bydlí v domečku s rovnou střechou na kopci pod lesem Zbovou, je tam velmi krásně v létě, v zimě docela tvrdé horské podmínky. Má hodně ráda kytičky a v létě jich má hodně kolem domu a krásnou skalku, plnou skalniček.

Večer po celodenní práci kolem domu, po televizním programu, ulehla půl hodinu před 22. hodinou, jakmile usnula, tak se za malou chvilku o půlnoci náhle probudila, pootevřela oči a strašně se lekla, byla v šoku, u její postele u nohou stála tmavá postava a měla na zádech ranec s holí, zprvu si říkala, že to je zloděj, že tu stejně nic k ukradení cenného nemá, a tak se přikryla peřinou až po nos, aby nic neviděla, a v duchu si říkala, „Jdi pryč!“, po té, co zase vykoukla, zase kousek z pod peřiny viděla, jak se postava přiblížila z boku její postele, zase se zasunula ještě víc pod peřinu, krve by se v ní nedořezal, jak se bála, sledovala to asi 5 minut, ale pro ni to bylo nekonečné a strašně dlouhé. Po nějaké chvíli zase vykoukla z peřin a viděla, jak postava poodešla k přední části oken domu, bylo to veliké okno seskládané z několika oken. Byl to pro ni velký zásah na psychiku. Po nějaké chvíli pak odjíždělo z karnevalu jedno auto a to osvítilo celý pokoj, kde Marie byla, a bylo lépe vidět, tak si oddechla, že už je postava je pryč, v tu chvíli se rozhodla, že se musí jít podívat, kudy přišel, když zkontrolovala místnost, kde byl i „ON“, zjistila, že v pokoji nikdo není, běžela ihned po celém domě zkontrolovat všechny dveře, jestli náhodou nejsou otevřené, ale nezjistila nic, vše bylo jako původně zamčené a nedotčené, přemýšlela, kdo to asi mohl být? Byla z toho vyděšená ještě několik dnů.

Když to vyprávěla druhý den své dceři, jak přišla z práce, tak jí na to dcera odpověděla, že to byl „duch“, když to vyprávěla mně, tak jsem jí potvrdila to samé, něco o tom vím a také se mi stalo, že jsem se setkala sice s neviditelným, ale také duchem. Vím, že to v dnešní době není nic výjimečného, protože věci mezi nebem a zemí se dějí a je jich spousta  a skoro každý si o tom může udělat úsudek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10