O domácím násilí aneb S psychopatem se prostě nelze dohodnout

Mnoho odborníků i laiků se shoduje na faktu, že domácí násilí je výrazný sociální a zdravotní problém, který má pro ženu a její rodinu krátkodobé i dlouhodobé výrazné fyzické i duševní dopady. Mnoho lidí se však domnívá, že po odchodu ženy od muže týrání skončí. Opak je ale pravdou.

Domácí násilí tím zdaleka nekončí. Odchod ženy vyvolá v muži ještě větší agresi a začne ženě všemožným způsobem zabraňovat v návratu do normálního života. Jestliže v manželství jsou děti, je žena téměř v pasti. Násilí (nemusí být pouze fyzické) totiž může dále pokračovat při boji o svěření dítěte do péče, při předávání dětí a jejich návštěvách. Nicméně česká legislativa tento fakt výrazně opomíjí a pro ženu, která si prošla domácím násilím, existuje velmi málo zákonných opor, jak po rozvodu ochránit sebe a své dítě před manželem.  

Každý z nás jistě podporuje myšlenku, že otec i dítě mají právo na vzájemný kontakt. Nicméně v současné době velkého liberalismu a politické korektnosti se řadí práva otců nad práva dítěte. V mnoha rodinách opravdu funguje, když se otec s dětmi stýká častěji než pouze o víkendech, ale v mnoha rodinách to představuje neskutečné množství komplikací – jak udržet dítěti pevný řád, naučit ho základním věcem, jak mu umožnit vídat se s kamarády a mít i čas na koníčky nebo na pouhé hraní si v dětském pokojíčku, když je čas přesně rozdělen mezi rodiče.

Spolupráce je lepší než nepřístupnost

Ve chvíli, kdy rodiče spolupracují, dokážou se pravděpodobně dohodnout na jednotných výchovných zásadách, na systému, jak dodržovat řád a pravidla, jaké zvolit tresty, jaké odměny, jaké koníčky a kdy dopřát dítěti čas na jeho osobní volno. Ve chvíli, kdy je mezi nimi výrazný rozpor a konflikt v hodnotách a základních životních orientacích, jde toto stěží. V situaci, kdy mezi nimi navíc nejde o rovnocenný konflikt dvou rovnocenných osob, ale násilné ovládání slabšího partnera tím silnějším, je starání se o dítě „na střídačku“ nemožné.

Domácí násilí nelze přehlížet

Násilí se totiž dopouští člověk, který má výraznou poruchu osobnosti. Dříve se jim říkalo psychopati, ale jelikož toto označení již nabylo pejorativního významu, používají se spíše termíny dissociální osobnost či hraniční porucha osobnosti. Takový člověk má potřebu druhého kontrolovat, ovládat, dosáhnout toho, čeho on sám chce. Jeho chování má velké výkyvy, od výrazně pozitivního, kdy druhého člověka zahrne vším, co si jen může přát, přes výrazně negativní. Negativní může mít podobu primitivního násilí, kdy většinou muž zbije ženu, ale také velmi sofistikovaného promyšleného týrání, kdy psychopat přesvědčí oběť, že je to vlastně její vina, že si vše zaslouží, že si to tak vybrala právě ona.

Promyšlené týrání

Tomuto člověku nelze nijak domluvit, nerespektuje žádné autority a často ani blaho dítěte. Takováto porucha osobnosti se vyznačuje zkresleným sebeobrazem, neschopností se vžít do situace druhého a absencí svědomí. Proto bývá například soudně nařízená mediace k vyřešení sporu bývalých manželů naprosto nevhodná, s psychopatem se člověk nedohodne. Nejen že není možné dosáhnout žádné dohody, navíc se tím žena opět vystavuje traumatizaci v komunikaci s bývalým manželem.

Začarovaný kruh obětí?

Jestliže se s takovým člověkem má žena dohodnout na péči o dítě, většinou se pouze stává opět obětí podobně jako její děti. Dítě se totiž stává potenciální obětí muže, s čímž se ženy snaží bojovat. Většina rozumných žen nechce zamezit otci ve styku s dětmi, ale chce kontakt přiměřeně omezit, aby to nenarušovalo režim dítěte a aby se nestaly obětmi, jako jimi bývaly ony. Muž totiž nejedná přímo a čitelně, nedomlouvá se s matkou a často také obchází nařízení soudu.

Tyto ženy mají svůj boj proti systému o to těžší, že současná praxe spíše vychází vstříc otcům, kteří bojují proti ženám upírajícím jim právo vidět jejich děti. Jistě existuje mnoho matek, které opravdu zvolily nešťastný způsob a navádějí dítě proti otci, nechtějí otcům děti dávat a ukazovat a vůbec jinak škodí. Ano, i matky mohou být psychopatky a týrat a vydírat tak otce. Nicméně existuje mnoho otců, kteří tohoto trendu zneužívají, a přestože matka nenavádí dítě proti otci, nechává otci možnost dítě vídat, ale chce pouze úpravu režimu, oni nesouhlasí a domáhají se svého práva, například střídavé péče, přestože je to objektivně na úkor dítěte.

 

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz