Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Velký roční horoskop na rok 2025Velký roční horoskop na rok 2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Jarní prázdniny 2025 – termínyJarní prázdniny 2025 – termíny
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 31.01. 2025
Dnes má svátek Marika
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Obchody a prodavačky kdysi a dnes

22. 01. 2014 | Vaše příběhy

Když chodím v dnešních obchodech, neustále se mi vrací vzpomínky, když já jsem se učila na prodavačku potravinářského zboží. Rozdíly jsou veliké.

V roce 1965, když jsem vstoupila prvně za pult, jsem byla neskutečná ráda, protože ač jsem měla původně jít na jazykovou školu, moje budoucí povolání jsem si vybojovala u rodičů. Spíše jsem bojovala s mým taťkou, který byl zásadně proti. Dneska na stará kolena vím, že měl pravdu, když mi říkal: „Věrko, proč se budeš dřít, když máš na jazykovou školu.“

Ale kdepak, já neslyšela, neviděla, prostě mě povolání prodavačky učarovalo, už co by malou holku. Za mého dětství byly úžasné obchůdky, které voněly vším, co v nich prodávali. Z jedné strany vonělo mýdlo, z druhé strany voněla čokoláda, uprostřed vonělo čerstvé pečivo a chleba. Mléko prodavačka nalévala do bandičky, kterou jsem na něj měla, máslo krájela na váhu z velkého kusu, tvaroh krájela také na váhu z velikých kusů.

práce prodavačkyVrátím se k mému vstupu za pult. Bylo to něco úžasného, když jsem se konečně mohla zeptat zákazníka co si přeje, samozřejmě nesměl chybět pozdrav, ne jako dneska, prodavačka stojí a nejen že nepozdraví, ale když se na něco zeptám, odpověď: „Nevím, hledejte,“ a podobně, mě doslova rozčilují ve městě, na rozdíl od vesnických obchůdků malých a soukromých. Dnešní prodavačky ani neví, co prodávají, neumí člověku poradit, což za mé praxe neexistovalo, byla to moje povinnost. Neměly jsme s děvčaty pokladny v každém obchodě, kam nás mistrové různě dávaly, abychom prošly všemi odděleními, počítaly jsme ručně na papír. Nevím, zda by dnešní prodavačky byly schopny takto spočítat nákup, ale asi ne.

Měla jsem štěstí, na Kladně jsem začínala v Gastronomu, který tam již dávno není, v něm byly pokladny v každém oddělení. Nejraději jsem prodávala cukrovinky, ještě dnes cítím jejich vůni. Ale ani prodej masa a uzenin mi nevadil, prostě se mi splnil sen. Když se zmiňuji o uzeninách, marně vzpomínám na chuť párků, salámů a vůbec všech uzenin, vše je jiné, mají jiné normy na výrobu, vše mi chutná stejně. Do všeho dávají náhražky, ale ceny jsou vysoké, to ano. Špekáčky za mého mládí, to bývala pochoutka, dnes se to nedá ani opékat na ohýnku. Ale díky našim vesnickým a ještě poctivým výrobcům máme tady dobré uzeniny. Během svého pracovního procesu jsem prošla nejen obchody, ale ve vyšším věku, díky mé švagrové, jsem změnila podnik Potraviny na Restaurace a bary. V Praze jsem prošla dnes již opět neexistujícími podniky, restaurace s barem Černý pivovar na Karlově náměstí, restaurace s barem Valdek na náměstí Míru. Podstata byla stejná, stále jsem byla ve styku se zákazníky nebo hosty.

Škoda veliká, nebýt mého velice špatného zdravotního stavu, tak ráda bych se zase postavila za pult. Tady na vesnici jsou malé soukromé obchody, které si drží správnou obchodní  morálku o proti gigantickým velkometrážním obchodním střediskům, které jsou mně tak nemilé a neosobní. Budu upřímná, tiše při nákupu závidím a vzpomínám na doby, kdy i já jsem stála za pultem a milovala své původní povolání, ale léta běží a já si užívám důchodu, ovšem ne z radosti, spíše z nutnosti.


Věrka1950 - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkMáme u nás jen dva markety-Penny a Lidl, Hlavně v Penny často mění místo pro dané zboží. Trávím tam i dvě hodiny, pro několik drobností. A ten fofr u pokladen...Špatně vidím, tak, abych nepřišla o zboží, které zapomenu v obrovském vozíku, nebo o peníze, stará se manžel. Já chodím jen tak, s málo penězi. A odd. masa a uzenin dlouhé kilometr, jsem šťastná, když vidím aspoˇn prodavačku, Chtít něco je nepřekonatelné.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Jako mladá jsem šila v Krasu, práce mě nebavila, ani jsem nebyla šikovná, proto jsem hledala jiné zaměstnání. Měla jsem štěstí, v jednom obchodě s obuví hledali prodavačku. Jenže prodavači v obuvi museli mít ekonomickou školu, kterou já jsem neměla.Musela jsem udělat zkoušky, které se mi podařilo zvládnout.Náš vedoucí byl ještě stará škola a vyžadoval po nás abysme věděli z čeho je vyrobená jaká bota, jaké má vlastnosti a uměli poradit zákazníkům. Všichni jsme měli v prodejně svůj úsek, kde jsme si museli dělat objednávky, zařazovat zboží i dělat inventůru. Vedoucí byl hodně přísný, ale hodně nás naučil. Dnes, když se zeptám v obchodě na vlastnost nějakého výrobku (nemyslím potraviny)prodavači pokrčí rameny. V obuvi mi řeknou jen to co je vystavené, mně bylo dvacet a musela jsem si sednout k zákazníkovi a obouvat ho, i když klukovi bylo třeba 19, přesto nam tu dobu ráda vzpomínám Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Dalo by se to vyjádřit veršem z písničky Josefa Zímy :
...co bylo skončilo, začlo co nebylo. Nic se s tím nedá dělat, všechno je jinak.
Obrázek uživatelky
profil
Tak já si na ochotu prodavaček nějak nemohu stěhovat. Nepamtuji si, že by mi řekla, tak si to najděte. Pokud se jedná o potraviny, tak většinou vím co chci, maximálně to jen nemohu najít, kde to mají, a to jsem se nestetkala s prodavačkou co by mi neukázala, kde to je (at v malém vesnickém obchodě či v supermárketech ve městě). A co se týká jiného zboží, tak je to většinou naopak. Jen co člověk strčí nos do obchodu, tak se hned prodavačka ptá: Jestli by mohla s něčím poradit. Což zase nemám ráda, já, protože člověk se nestihl ani rozhlédnout, natož zorientovat, co tam v tom obchodě všechno je.

A co se týká kvality potravin. Je to všechno o ceně a povolených normách. Za kolik jsou lidi ochotni to či ono koupit. Mnoho lidí chce kupovat levné věci, a jestli se výrobci chtějí udržet na trhu, tak se tomu bohužel musí přizpůsobit i za cenu kvality zboží.
Vezměte jen v podtaz kolik lidí nakupuje ještě stále u Větnamců, jezdí na trhy do Polska, a pod.
Obrázek uživatelky
profil
Věri - veľmi pekný článok a v mnohom aj pravdivý.

Bola iná doba a tak ako doba, tak sa menia aj ľudia.
Nechcem obhajovať dnešné predavačky, ale často to nemajú ľahké.
V obchodoch je spústa (často zbytočného) tovaru, nemajú ani šancu všetko vyskúšať, aby vedeli poradiť.
A ani zákazníci nie sú vždy príjemní. Často predavačke vynadajú aj za to, za čo nemôže.

A že sú v obhododch aj predavačky, ktoré tam byť nechceli,len jednoducho nenašli iné miesto - to ich neoprávňuje k nepríjemnému a neochotnému chovaniu rovnako ako zákazníka, ktorý ide napríklad nahnevaný z práce.

Všetko je o ľuďoch a našťastie ešte vždy sa nájdu "na oboch stranách pultu" láskaví a ochotní ľudia, aj keď niekedy to vyzerá tak, že slušnosť sa už veľmi nenosí.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles