Do podzámčí se dá krásně dostat pomocí Českých drah, vlak staví jen pár set metrů od centrálního parkoviště, kam se dá případně dojet i autem. Na tento výlet je ideální vyšetřit si alespoň 4 hodiny času, v tom případě nemusíme hned spěchat nahoru k zámku, ale procházku k němu vzít kolem Zdislaviny studánky.
Podle pověsti studánku pod skalním masívem vyhloubila sama svatá Zdislava z Lemberka a její blahodárnou vodu používala k léčení nemocných. Ovšem písemné prameny o studánce dlouho mlčí. První zprávy se objevují až ve 2. polovině 18. století v souvislosti s jablonským měšťanem Jung Richterem. Ten nechal do skalního výklenku u Bodlákové studánky umístit pískovcovou sošku svaté Zdislavy na oslavu svého vyléčení. Na počátku 19. století byl pramen studánky ohraničen pískovcovými kvádry a krátce nato byl nad ním vystavěn klasicistní gloriet. Takto upravené místo se brzy stalo cílem zdislavských poutníků a právě z této doby pochází dodnes používaný název Zdislavina studánka. A i dnes je tato studánka a její voda velmi vyhledávána jak místními, tak turisty. Nezapomeňte se zde zastavit a ochutnat.
Od studánky naše kroky začnou stoupat do mírného kopce, cestou mineme vodárenskou věž. Ta se nachází na návrší kopce zvaném Krutina poblíž Bredovského letohrádku.
Vodárenskou věž nechal v roce 1734 postavit Filip Josef Gallas, majitel lemberského panství a jejím stavitelem byl pražský architekt Jakub Schödl. Pomalu pak vystoupáme až ke staré lipové aleji, cestou ještě mineme starou hřbitovní kapli z konce 14. století. V roce 1657 byla pozdně gotická kaple přestavěna do renesanční podoby a začala sloužit k pohřbívání rodin vrchnostenských správců a úředníků. Na počátku 19. století byl interiér kaple upraven, a to do podoby poutního místa souvisejícího s kultem svaté Zdislavy. Přestože patrocinium nebylo nikdy změněno, byla kaple během tohoto století označována za kostelík blahoslavené Zdislavy.
Záhy pak již dojdeme až k samotnému Bredovskému letohrádku. Letohrádek byl vystavěn v 70. letech 17. století hrabětem Kryštofem Rudolfem Bredou, majitelem zámku Lemberk, jehož erb je umístěn nad hlavním vchodem do zahrady. Téměř současnou podobu získala terasovitá zahrada na konci 17. století, kdy do ní byly umístěny kamenné fontány a 18 nových soch. Za dalších majitelů Clam-Gallasů byla zahrada na přelomu 18. a 19. století kompletně renovována a původní sochařská výzdoba nahrazena novými plastikami.
Na počátku 19. století byl letohrádek klasicistně upraven, stal se sídlem vrchnostenského zahradníka a začal sloužit výhradně hospodářským účelům. Kromě bytu se v letohrádku nacházely i místnosti určené pro sadbu rostlin a rané zeleniny. Také původně okrasná zahrada byla přeměněna na zahradu užitkovou, a to výstavbou několika skleníků a záhonů. V současnosti letohrádek prochází částečnou rekonstrukcí, pro návštěvníky je otevřen několikrát do roka v rámci různých kulturních akcí.
V samotném závěru, než dojdeme k samotnému zámku, nesmím zapomenout zmínit zdejší památkové chráněné domky - tzv. předzámčí. Zde se nacházejí kamenné, hrázděné a roubené domy ze 17. a 18. století, ve kterých bydleli lemberští zaměstnanci, sloužící a různí řemeslníci. U zámku stojí původní vrchnostenská budova (později česká škola), sýpka a věznice. Směrem k Bredovskému letohrádku se nachází tehdejší kovárna, hostinec, truhlárna či obecná německá škola. Dnes jsou všechny dochované domy v soukromém vlastnictví.
Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz