Otec na mateřské

Tak jsem se rozhodla napsat o tom, jaké to je mít tatínka na mateřské. Já sama mám již jedno 13leté (tedy skoro 14leté) dítko - holku z předchozího ne moc vydařeného vztahu, který skončil rozvodem. S nynějším partnerem jsme se znali již několik let před naším vztahem z práce, tentokrát jsem se ale do vdavek, po předchozí zkušenosti, nehnala. Dohromady jsme se dali nejprve kvůli koníčku, kdy jsme začali spolu chodit do tanečních kurzů pro dospělé - oba nás to moc bavilo, pak jsme se potkávali ještě u sportu - chodili jsme hrát floorbal a postupně jsme začali spolu chodit i do posilovny a začal se mezi námi tvořit celkem pěkný vztah. Pomáhal mi se starostmi, občas jsme se navštěvovali, o víkendech, kdy si dceru bral její otec, tak jsme zůstávali spolu.

Asi po dvou letech se naskytla možnost společného bydlení, a když bylo jasné, že to vyjde, rozhodli jsme se pořídit miminko. S nápadem, že na mateřskou (resp. přesněji řečeno rodičovskou dovolenou) půjde partner, přišel nejprve on. Já jsem si mateřskou do tří let užila s předchozím partnerem do sytosti, navíc jsme potom zjistili, že nás to vyjde i lépe finančně, vzhledem k mé větší praxi a lepší pozici. Přítel to také odůvodňoval tím, že si potřebuje „odpočinout“ od práce. Samozřejmě, že také neměl ani tušení, co to obnáší, starat se o tak malé dítě, na rozdíl ode mě.

Ale vzhledem k jeho starostlivosti a přístupu a také ke zkušenosti mé sestry, která měla obě své děti tou dobou „odchované“ taky jejich otci, jsem se rozhodla, že tedy bude na mateřské on. Samozřejmě až po prvním půl roce a s vizí, že kdyby to vůbec nešlo nebo bylo třeba, tak se můžeme vystřídat. Porodila jsem a prvních půl roku jsem byla s naším ďáblíkem doma já. Kolem pátého měsíce jsme ho začali zvykat na příkrmy. Umělé mléko vůbec nechtěl. Poté jsem se vrátila do práce a prvních 14 dní mi drobečka přítel vozil do práce na kojení. Ač jsem ve státní službě, tak mi vyšli vstříc. Zprvu to šlo dost ztuha v práci, jelikož jsem kojila i v noci.

Postupem času se to zlepšovalo a syn si zvykal i na umělé mléko a kolem jednoho roku jsem ho přestala kojit úplně. Péči partner o malého zvládal a dosud ještě zvládá na jedničku, přijdu domu z práce, dítě je čisté, přebalené, nakrmené a spokojené, ale...

Doma hora nádobí, čeká mě vyprat několik praček prádla, vyluxovat a v obýváku je to jako kdyby tam něco právě explodovalo. A samozřejmě také musím uvařit. Prádlo, které je třeba vyžehlit, žehlím ráno, jindy to nestihnu, mám totiž jen asi 3 h, než jdu malého koupat, na všechny ostatní domácí práce. Při koupání sundavám a skládám čisté prádlo. Pak je chvilička, po koupání, kdy mám občas čas na starší dceru, která občas pomůže s domácími pracemi, abych se z toho úplně nezbláznila.

Pak kolem osmé uspat synka a pak nastává kýžená chvilička jen pro mě a šup rychle spát, jelikož ráno vstávám v pět, abych stihla buď vyžehlit, co je třeba nebo umýt nádobí po večeři. Zdá se to náročné? Už jsem si zvykla a to se nám za chvilku narodí další přírůstek, tak jsem zvědavá, jak to všichni budeme zvládat...