Není snad město, které by se nepotýkalo s nedostatkem parkovacích míst pro automobily. Ne jinak tomu je i u nás. Auta denně popojíždějí a hledají, kam zaparkovat. Člověk vracející se ze zaměstnání stráví desítky minut před vlastním domem, aby našel příhodné místo pro svého plechového miláčka. Tak to prostě je.

Originálně chtěl nedávno celou situaci vyřešit jeden z našich sousedů. Rekonstruoval byt a domů vezl pytle s pískem, cementem a dalším materiálem. Vezl také kompletní podlahu. Náklad byl těžký a před domem nebylo jako vždy místo. Musel hodně dlouho čekat na to, až se nějaké uvolní. A zrovna přímo před vchodem! Vyložil první náklad a vydal se domů. Tam vše připravil. Musel ale pro další materiál. Jak ale zaručit, aby až přijede s plným autem před dům, místo zůstalo volné? Nakonec problém řešil po svém. Pytle plné cihel, sutin a dalšího odpadu vytáhl před dům. Vyjel z parkovacího místa, a aby mu ho nezabral jiný řidič, na místo nanosil pytle plné odpadu. Pytle byly těžké. Kdo by se s nimi tahal a odnášel je pryč? Navíc dojede jen do stavebnin, udělá nákup, naloží a zase bude zpátky.

Mezitím jiný ze sousedů hledal zoufale místo pro zaparkování. Vracel se domů z práce, navíc měl doma těhotnou ženu, která mohla každou chvíli začít rodit. Kličkoval před domem a hledal místo. Marně. Pak si všiml místa zablokovaného pytli. Kdo si to mohl dovolit? Místo je snad veřejné? Protože v okolí nikdo nebyl, jal se tahat pytle s odpadem z místa pro auto. Takovou fušku mu snad přál sám ďábel! Když už byl s odklízením pomalu hotov, vrátil se ten, který na parkoviště pytle rozmístil.  

„Co mi to taháš pryč? To je snad moje místo?“ „Jo? A odkdy? Tady není žádná cedulka,“ obul se mladý řidič do kutila. „Měl jsem tam snad pytle?“ vztekal se naopak kutil. „Jo, to měl. Kontejnery jsou ale támhle,“ ukázal mladík. „Přece nebudu tahat materiál přes celé město?“ „Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ usmál se mladík. „Jenže dřív jsem tu byl já! Já si jen odjel pro další materiál,“ vysvětloval kutil. „No, a tím pádem jsem tu byl teď dřív já!“

Ti dva se nakonec na tom parkovišti porvali. Kutil udeřil mladíka, ten si to nenechal líbit, a tak vznikla rvačka pomalu o život. Všímaví sousedé zavolali na oba řidiče policii. Ta řešila parkovací místo po svém. Parkoviště bylo pro všechny a kutil neměl co zabírat místo odpadem. Vyfasoval tak pokutu. Tím, že si oba dali co proto, jeden skončil s dlahou na ruce a druhý se zlomeným nosem, dostali pak oba pořádkovou pokutu ještě za rvačku.

Kutil pak musel se zvelebováním domova počkat. S dlahou se špatně dělá. A mladík putoval do nemocnice dřív, než jeho těhotná žena, na ošetření zlomeniny nosu.

Nevím, jestli to bylo důvodem pro to, že se brzy po incidentu začalo před naším domem budovat nové prostorné parkoviště. Nyní máme před domem o 36 parkovacích míst víc. A lidé se dál hádají, kdo kde zaparkuje. Ani toto parkoviště totiž občas nestačí.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10