Trávení volného času u bazénů, brázdění tobogánů a relax ve wellness není trendem až dnes. Málokdo totiž ví, že výraz wellness, který dnes patří k celosvětovým fenoménům volného času i zdravého životního stylu, byl poprvé vysloven už v 17. století. Jeho kořeny však sahají až do starověku. Dovádění v bazénech a na tobogánech v akvaparcích si lidé oblíbili již ve 40. letech 20. století. Vydejte se s námi na výpravu do historie saun, tobogánů a wellness kultury.

Ačkoliv se v Česku začalo slovo wellness skloňovat až kolem roku 2007, jeho původ sahá mnohem dále. Tento výraz se poprvé objevil na stránkách knižní monografie sira A. Johnsona v roce 1654. Tehdy měl podobu „wealnesse“ a odpovídal definici dobrého zdravotního stavu. O čtyři stovky let později jej americký lékař Dr. Halbert L. Dunn zformoval do označení, které známe dnes, tedy „wellness“. Novodobý výraz se skládal z pojmů „wellbeing“ a „fitness“ nebo „happiness“ a představoval životní styl orientovaný na dosažení povzneseného stavu fyzické a psychické pohody.

Wellness kultura se vyvíjela už od starověku společně s lázeňstvím, proto se dříve pojila spíše s léčebnými procedurami za pomoci horkých pramenů. Kolébkou prvních wellness byl starověký Řím a Řecko.

Populární saunování zase pochází ze studeného severu – z Finska. Ale pozor! Archeologové mají důkazy, že parní a horkovzdušné koupele, primitivní předchůdce sauny, si užívali lidé už v 5. století před naším letopočtem. Myšlenku saunování nastínil také lékař Hippokrates před dvěma tisíci lety. Už tehdy totiž věděl, že horko a pot prospívá lidskému zdraví.

Název sauna pochází z finštiny

Říká se, že pravým předchůdcem sauny, kterou známe dnes, je ruská lázeň banja. Informovaly o ní Nestorovy letopisy z roku 1206. Rovněž v Americe znali parní sauny ještě před příjezdem Kolumba. Jejich varianty využívali lidé ve střední Americe, severoameričtí Indiáni i Eskymáci. Za rodnou zemi moderního saunování však lze považovat právě Finsko, které mu vtisklo současný název a kde jej lidé využívají po více než tři staletí. Sauna se dokonce používala jako porodnice, neboť patřila k nejsterilnějším místům široko daleko. Původní finské sauny byly kouřové.

Sauny se v našich končinách objevily až ve 20. století. Měly podobu dřevěné budky, vycpané mechem, s otvorem ve stropě a kamny umístěnými v rohu. První saunu v Čechách sestrojil na letním táboře v Borovci u Štěpánova docent František Vojta v roce 1936. První veřejná sauna se pak otevřela o 10 let později v Brně-Pisárkách. V průběhu let si saunování mezi českými obyvateli získalo značnou oblibu. A ta trvá dodnes.

Finská sauna i dnes patří k oblíbeným, i díky své teplotě 95 stupňů. Ideální doba saunování je patnáct minut. Doba strávená ve finské sauně pomáhá uvolňovat dýchací cesty, regeneruje a detoxikuje organismus, příznivý vliv má i na psychiku a srdce. Slouží též jako prevence vůči alergiím a posiluje imunitu.

První akvaparky vznikaly ve 40. letech v Americe

Mnohé wellness procedury si dnes lidé mohou užít také při návštěvě vybraných vodních center v tuzemsku i zahraničí. Akvaparky se světu poprvé představily na přelomu 40. a 50. let minulého století. Tehdy však měly podobu pouze několika málo skluzavek. Plán prvního akvaparku s adrenalinovými atrakcemi se zrodil pravděpodobně na dvorku Američana Phila Dextera. Tomu se podařilo vyrobit přístroj na umělé vlnobití. S Philovou pomocí vznikl v roce 1969 ve městě Tempe v Arizoně akvapark jménem Big Surf, který je otevřen dodnes.

Akvaparky v dnešní verzi nemají dlouhou historii. První novodobé akvacentrum zahájilo sezónu teprve v roce 1977. Tento nejstarší vodní svět stojí v Orlandu na Floridě. Zajímavostí je, že první akvapark ukrytý pod střechou byl postaven v roce 1985 v Edmondu v kanadské Albertě a s rozlohou téměř 76 tisíc metrů čtverečních si dodnes drží prvenství jako největší vnitřní vodní centrum na světě.