Podzimní pohlazení

Podzim

Mám ráda barvy podzimu. Sic dostávám kašel i rýmu. Toulám se parkem s listím zářivým, krásným šustivým. Sleduji veverky čiperky, jak ukrývají oříšky. Jdou sem i tam, než poklad bude zahrabán.
Po rybníku plachtí labutě a připravují se k odletu. Zajíček, co malý byl, už velký je jak maminka. Vlaštovky nejsou zde, opět jsem odlet propásla. Všude vidíte ležet kaštany, jen děcka je už nesbírají. Vzpomínám si na mládí, co radosti nám dělaly. Stačilo špejlí pár a hned tu byl lví král, kdo přinesl nezlomenou, pohrál si s Aminou, či pejsek, kočka ba i myš, valník, auto, jedno je, hlavně, že si každý pohraje. Šípek, to byl hit, čajíček se navařil. Paní učitelka nám ho připravila, potom s námi popíjela. Vyprávěla pohádky či malovala obrázky.

Taky ovoce se sklízelo, vše do beden bylo vloženo, potom do sklepa odklizeno. Po poli pěkně fičelo, nám to ale nevadilo. Ohýnek byl rozdělán, brambory opékaly se dál. Též pravé buřtíky byly zde, to byla vůně a těch šmouh, co byly naší ozdobou. Draci po obloze plují, barevné fáborky jim třepetají. Různé tvary mají, jak si je děti vyrábějí. Doma se usedalo do kuchyně, meluzína byla v komíně. Proháněla se tam dál, kdo by se jí asi bál? Tatínek v kamnech zatopil, na stropě se odraz ohně objevil.To vám bylo nádherné, sedět a poslouchat vyprávění maminky, tatínka či babičky. Rázem jsme v jiné době hned, krásných vzpomínek. Ani svítit se nemuselo, stačila svíčka na polici, prosvětlila světnici. Maminka přinesla bábovku i čaj. Pak si vzala jehlice, pletla svetry, šály, čepice, ba i rukavice.
Tak to byla vzpomínka, co se v paměti dnes při pohledu z okna probudila.