Pomóc, v bytě máme myš

Tento příběh se stal před mnoha léty. Bydleli jsme ve starém zámečku. Když jsme se tam nastěhovali, bylo dcerce 13 měsíců. Z okna obývacího pokoje bylo vidět na místní kino, kde se každou středu promítaly filmy. S manželem jsme se domluvili, že se v návštěvě kina budeme střídat. Ten den, o kterém budu psát, vyšlo kino na manžela. Když odešel, dcerka už spala, já si pustila televizi, usedla do křesla a chystala se relaxovat.

Tu jsem koutkem oka spatřila, že něco přeběhlo kolem mne. Říkala jsem si, že mám vidiny, ale klid už jsem neměla. Stále jsem pozorovala nejen obrazovku, ale hlavně své okolí. Bohužel, nebyly to vidiny, nýbrž myš domácí! Jelikož se myši bojím, štítím – nevím, prostě ji nemusím, nenapadlo mi nic jiného, než vylézt na stůl pod oknem. Nejprve jsem ale překontrolovala, zda jsou dveře do ložnice zavřené, aby myš neublížila dcerce! Zavřené byly, ale zároveň byly pootevřené dveře do předsíně a kuchyně.  A tak mě manžel, když se vrátil z kina, našel stát na stole. Nejprve se lekl, co se stalo, ale když jsem mu vše vylíčila, dostal záchvat smíchu.

Říkal: „Prosím  tě, pojď spát, ráno nalíčíme pastičku!“ Kdepak, na to jsem nepřistoupila. Dokud jsme neprohlédli kuchyni a předsíň – kde jsme stejně nic neobjevili, spát jsem nešla. Ráno muž nalíčil dvě pastičky, jednu do kuchyně za gauč, druhou do předsíně a odešel do práce. Celý den jsem byla celá nesvá. Stále jsem čekala, kdy se myš objeví, ale několik dní se nic nedělo. Pak přišla na návštěvu moje babička. Posadila se na gauč a hrála si s dcerkou. Tu mi říká: „Marcelko, nemáte tady někde myš?“ Tak jsem jí vyprávěla, jak myš honíme už delší dobu a nemůžeme ji chytit, jak jsem jeden večer  nechala na podlaze v kuchyni noviny a ráno byly rozkousané. Tudíž jsem věděla, že je myš stále v bytě. Babička říkala, že se jí zdá, že by mohla být v gauči, kde byly uložené dceřiny hračky, hlavně však plyšáci.

Nabídla se, že nám odpoledne pohlídá dcerku a my s mužem abychom se do gauče podívali. Jaké bylo odpoledne naše zděšení, když čalounění gauče bylo zespodu rozkousané, někteří plyšáci také a byl tam pelíšek a v něm narozené myšky. Právě tehdy sklapla pastička. Babička k nám poslala mého bratra a ten spolu s manželem odnesl gauč na zahradu, kde ho zlikvidovali i s myškami. Celou kuchyni jsme vydesinfikovali a místo gauče si koupili rohovou lavici. Od té doby jsem myš doma ani v přírodě neviděla.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10