Pouskův mlýn

V krásném údolí Kornatického potoka, pod malebnou vesničkou Mešno – 11 kilometrů od Rokycan, se nachází Pouskův mlýn. Projeli jsme obcí, minuli kostel Nejsvětější Trojice, na konci obce jsme odbočili vlevo na polní cestu, přejeli železniční koleje, mírným svahem sjeli ke Kornatickému potoku a podél potoka dojeli na malé parkoviště. Odtud jsme krátkou procházkou došli ke mlýnu.

Příroda se právě začala probouzet ze zimního spánku. Stromy se oblékly do zeleného šatu, louky hýřily žlutými květy pampelišek, kolem potoka kvetly blatouchy, plicníky, petrklíče, na skalce u mlýna se objevily první modřence, ladonky, koniklec. Vpravo od cesty jsme uviděli starší hospodářská stavení, ve voliéře poletovalo několik druhů holubů. Ze stodoly, vedle voliéry, byla vybudovaná expozice starých zemědělských strojů a různého zemědělského nářadí. Cesta, po které jsme přišli, končila u rybníka, kde nás vítal vodník sedící na starém pařezu nad vodní hladinou. To už jsme se dostali k samotnému mlýnu.

Ze dveří vychází usměvavý mlynář Jindřich Pouska – mlynář čtvrté generace.

Srdečně nás zve na prohlídku a začíná své vyprávění:

„23.dubna 1879 bylo Okresním hejtmanstvím v Plzni uděleno povolení ke zřízení mlýna v Mešně vyučenému mlynáři panu Alexiusovi Pouskovi. Téhož roku se začala stavět z vepříků malá, nízká budova s nekrytým vodním kolem na svrchní vodu. Mlelo se mlýnskými kameny.

Pouskův mlýn V r. 1906 mlýn vlastnil Karel Pouska. Ten zde vybudoval rybník.

Mezi roky 1907-1920 se mlýn přestavuje. Bylo přistaveno první patro k obytné části, staví se stodola a nová stáj. V r.1912 byly mlýnské kameny nahrazeny válcovými stolicemi. V r.1933 pak Karel Pouska zakoupil naftový motor, který poháněl mlýnské kolo v době nedostatku vody.

Karel Pouska měl dva syny – Karla a Jindřicha. Jindřich se stal v r. 1943 majitelem mlýnu v Mešně a Karlovi otec koupil mlýn v Radnicích.

R.1945 manželé Jindřich a Marie Pouskovi pronajali mlýn Františku Vébrovi. Od r.1951-1953 se zde mele pod Krajským výkupním podnikem, později pod Západočeskými mlýny n.p. Plzeň. V r.1958 mělo dojít ke znárodnění mlýnu, ale už k němu nedošlo, mlýn byl uzavřen.

Téhož roku získali manželé Pouskovi mlýn zpět, ale od této doby se už ve mlýně nikdy nemlelo. Stroje byly zastaralé a co nejhoršího? V létech 1974-1976 byla záměrně provedena regulace potoka o 600 m, aby voda netekla na náhon.

V roce 1963 se šel učit mlynářskému řemeslu do Slatiňan u Chrudimi syn Marie a Jindřicha Pouskových – Jindřich. Po vyučení pracoval několik let v Plzeňských parních mlýnech „Parním“ a „Kalikovském“. Dnes je „Parní“ zbourán a v „Kalikovském“ je hotel.

Od roku 1997 je Jindřich, náš nynější průvodce, majitelem bývalého Mešenského mlýna. Když šel r.2009 do starobního důchodu, zrodila se v jeho hlavě myšlenka – zpřístupnit mlýn široké veřejnosti. Touto myšlenkou se začal vážně zabývat. Vyčistil mlýn od věcí, které neměly nic společného s mletím obilí, opravil různé stroje a zařízení, upravil okolí mlýna a v dubnu 2012 se uskutečnila první prohlídka pro veřejnost.“

Vyprávění mlynáře, pana Jindřicha Pousky, bylo opravdu velice zajímavé. Přiblížil nám práci ve mlýně, popsal jednotlivé fáze výroby mouky i jiných produktů z obilných zrn.

Zavedl nás do staré kuchyně, kde jsme obdivovali její vybavení nádobím, různými síty, naběračkami, ošatkami nebo zajímavými kuchyňskými strojky, které se v dřívějších dobách používaly při vaření. Mě mimo jiné zaujala stará máselnice.

Svá vyprávění pan mlynář prokládal různými veselými a vtipnými příhodami ze života a na všechny naše zvídavé otázky si našel zajímavou odpověď. Výlet do Pouskova mlýna se nám moc líbil.

Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete