Prázdniny na jižní Moravě

Jako malá holka (teď už je to spousta let) jsem strašně ráda jezdívala na prázdniny k babičce a dědovi na jižní Moravu. Máma se vždycky domluvila s tetami a strýcem a já tam trávila celý měsíc se sestřenkami a bratranci. Byly jsme tam tři holky a dva kluci.

Babička s dědou měli spoustu slepic, králíků, ovcí, kačen, prasat a spoustu jiného zvířectva. Taky koček byl vždycky plný dvůr, protože babička nikdy neodolala a vždycky každou zatoulanou kočku cestou z obchodu donesla domů a nakrmila ji – pak už k nim na mlíčko chodily i kočky od sousedů. Byl to veliký barák, dvůr a strašně dlouhá zahrada se spoustou stromů a keříků rybízu a angreštu. Přes dvě jabloně nám děda řetězem přidělal dlouhou desku a my měli houpačku, kde jsme se vešli všichni. Taky napůl zakopal do země postavenou velkou pneumatiku z kola od traktoru a my se na ní mohli vyřádit, aniž bychom si ublížili. Bylo tam i veliké ohniště a dokola spousta špalků, na kterých se sedělo u opékání špekáčků, kukuřice nebo jiných dobrot.

Úplně na konci zahrady jsme měli postavený veliký stan, děda nám rozdal baterky a my jsme tam spali. Strašně rádi jsme si vyprávěli strašidelné příběhy a mockrát se stalo, že jsme se některá z holek tak bála, že nemohla strachy ani usnout a poslouchala každý zvuk kolem stanu, a ráno jsme se tomu všichni smáli. Babička pekla ty nejlepší buchty na světě a my holky jsme pomáhaly s těstem a s domácností. Kluci zase štípali a skládali s dědou dřevo. Strašně nás taky bavilo brzo ráno vstávat a chodit upravovat dobytek a házet zrní slepicím. Když jsme se na to všichni vrhli, bylo vše raz dva hotové. S místními dětmi jsme chodili k rybníčku, kde jsme plavali nebo po sobě házeli bahnem, které ale strašně moc smrdělo a zápach šel jen velmi těžko umýt mýdlem. Taky jsme chodili na třešně, na sladké srdcovky nedaleko JZD, kde pracovala teta Jarmila. Byla to strašně hodná ženská z vesnice, děti mít nemohla, ale o to víc milovala ty ostatní. Mockrát jsme stáli všichni u takové veliké nádoby, kterou neustále promíchávala veliká vařečka. Nádoba byla plná čerstvě nadojeného mléka od krav a my jsme stáli všichni v řadě a podávali si z ruky do ruky naběračku, kterou nám teta nabírala ještě teplé mléko. A ta smetana byla snad centimetr vysoká! To byla dobrota!

Na vesnici se každý zná a o nás se taky hned vědělo, ke komu patříme, tak nám prošla spousta lumpáren. Taky jsme jezdili na traktoru. Po cestě uprostřed kravína nám traktorista předal volant a my ho drželi, aby jel traktor rovně a nezbořili jsme hrant u krav, zatímco on vlezl na vlečku a rozhazoval kravám čistou slámu. Čistili jsme rukou napáječky - to byly takové malé betonové misky, kde páčkou, když na ni kráva zatlačila, natekla čistá voda. Taky jsme si hráli a mazlili se s telátkem, nebo jsme ho krmili z takové veliké láhve a dudlíkem. A smáli se, jak mu chutná. Jindy jsme vlezli na nejvyšší stoh slámy a skákali dolů. Ale to jen do té doby, než nás někdo zahnal se slovy, že nemáme rozum! Ale to nám tak nějak nedocházelo. Byli jsme bezstarostné děti a užívali si prázdnin, jak to jen šlo. Snad ten svět se tehdy netočil tak rychle, nebo se uznávaly jiné hodnoty než dnes. Ale jsou to nezapomenutelné okamžiky krásného dětství.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10