Při pohledu na současnou mapu Prahy vidíme rozsáhlé území o rozloze téměř 500 km2. V porovnání s plánem města o 100 let dříve (tedy před vznikem tzv. Velké Prahy), je jasné, že díky bouřlivému stavebnímu rozvoji a připojování příměstských obcí, získala metropole řadu usedlostí a dvorců, které původně stály v sadech, zahradách a vinicích za jejími hradbami.
Tyto architektonicky specifické objekty mají různou historii a to, že jsou v takovém množství součástí hlavního města, je jev opravdu unikátní. Některé se dochovaly dodnes a slouží k bydlení nebo firemním účelům, po jiných zůstaly jen poetické názvy. Ty často vycházejí ze jména majitelů - např. Fišerka, Pavlačka, Bulovka, Doubková, Nikoloajka, Duchoňka, Žežulka - nebo poukazují na řemeslo, které majitel provozoval: Perníkářka, Barvířka, Sanytrovka (sanytr - ledek draselný - je jedna ze surovin k výrobě střelného prachu), Voskářka, Provaznice, Zámečnice, Kotlářka...
Právě k jedné takové usedlosti se dnes vypravíme. Stojí na rozsáhlé planině nedaleko Břevnovského kláštera a obory Hvězda, v městské části Praha 6, a nese název Ladronka. Už z polohy je zřejmé, že se v jejím okolí na břevnovských a motolských svazích pěstovala vinná réva a vzhledem k tomu, že tudy vedla silnice a poutní cesta, sloužila coby zájezdní hostinec.
Název je odvozen od jména majitele, italského hraběte Filipa Ferdinanda de la Crone - tedy Lacrone - Ladrone, zkrátka Ladronka. Našla jsem ale i další variantu, „ladron“ je italsky zloděj, lupič.
Prosperita Ladronky v průběhu let upadala, využívala se jako hospodářský objekt, k bydlení i jako sklad. V 90. letech zde skupina squatterů provozovala centrum alternativní kultury, po jejich násilném vystěhování objekt znovu chátral. Až počátkem 21. století došlo k vybudování sportovně-rekreačního areálu v přilehlém parku a rekonstrukci usedlosti.
Při procházce si povšimneme pozůstatku lomu na opuku, která se zde těžila v 10. století a bílé kameny se staly součástí mnoha pražských románských staveb.
Parkem prochází Poutní cesta výklenkových kaplí, vybudovaná v letech 1720-23. Téměř 20 km dlouhá trasa vedla od bývalé Strahovské brány (dnes Dlabačov, poblíž hotelu Pyramida) přes Hostivice k františkánskému klášteru v Hájku. Prastará zemská cesta, po níž kdysi věřící putovali, je dnes na několika místech přerušena, zastavěna. Z původních 20 kaplí se dochovalo 11, ta poblíže usedlosti Ladronka má pořadové číslo IV.
Dnes Areál volného času hojně využívají in-line bruslaři, cyklisté i běžci, nalezneme zde dětská hřiště, prostor pro discgolf, petanque i další možnosti rekreačního vyžití.
Půjdeme-li od Ladronky východním směrem ke Strahovskému stadionu, hned na konci parku narazíme na začátku zástavby na tři další bývalé usedlosti: Spiritku, Kneislovku a Hybšmanku.
I zde v dobách Karla IV. bývaly vinice, Spiritka později fungovala jako cihelna a dnes slouží mj. jako hotel, druhé dvě jsou využity pro soukromé bydlení. Výhled směrem ke Smíchovu a na Košíře je odtud parádní. Abychom si ho mohli vychutnat i my, musíme popojít ještě kousek ke Strahovskému stadionu.
Hledíc na město nás třeba napadne další námět na vycházku za pražskou zelení nebo zajímavými historickými stavbami.
ChytráŽena.cz