Při potratu žena ztrácí část své duše

Snaha o předčasné ukončení těhotenství je na světě stejně dlouho jako těhotenství samo. V různých dobách byl k tématu potratů různý přístup, někdy přísný, jindy liberální, ale většinou v podstatě závislý na celkovém postavení a svobodě žen ve společnosti. Co však zůstává od počátku podobné, je dopad potratu na duši ženy. Tohle téma je pro naši „civilizovanou“ společnost v podstatě tabu.

V minulém roce byl celkový počet jiných než spontánních potratů v ČR 25 292 (zdroj ÚZIS). Matka má jistě nezadatelné právo rozhodnout o počínajícím životě v sobě. Jen ona dokáže posoudit situaci, a pokud není pro dítě vhodná, je na ní, co udělá. Například indiánky z amazonských pralesů usmrcují dítě, které se narodí dřív než za dva roky po starším sourozenci. Ochraňují tím již narozené dítě. V případě ohrožení nejsou totiž schopny zajistit ochranu pro všechny své děti, a tak nemají jinou volbu. Pro nás ženy z „civilizované“ společnosti je rozhodnutí o usmrcení dítěte častěji otázkou většího pohodlí než boje o přežití. Tím ale nechci v žádném případě moralizovat.

Trápí mě však něco jiného… Pokud žena otěhotní, nastartuje se v jejím těle velice intenzivní hormonální proces. Tělo se připravuje na těhotenství, na mateřství a otevírá se pro novou roli. Tato role nemá nic společného s naší exaktní úvahou, zda mít či nemít dítě. Je to otázka přírody. Role matky není role mentální, ale pudová. A pokud my, „civilizované“ ženy, řekneme těhotenství stop, dokážeme to říct také našemu tělu, naší duši? Sotva. Tělo je z toho zmatené a dlouho trvá, než se zase dostane do normálního rytmu.

Můžeme být rozhodnuté, zvážit všechna pro i proti, ale přesto nás naše vlastní volba často doběhne. Zůstane jen prázdné místo a úvahy, proč vlastně a kdo za to mohl. Hledání viny ve vnějších okolnostech, v malém bytě, nedostatečných výdělcích nebo třeba v neschopnosti partnera. Důvodem, proč se tohle kolo často roztočí, není jen to, že nepočítáme se zvýšenou hladinou hormonů v našem těle, s počínajícím mateřstvím, ale především, jakým způsobem se o potratu rozhodujeme. Nevnímáme totiž potrat jako vědomé zabití dítěte.

Každá matka, stejně jako samice v přírodě, má právo rozhodnout o smrti dítěte, pokud je to pro ni nebo pro ostatní její děti na životě ohrožující. Musí však být zároveň připravena nést za své rozhodnutí odpovědnost. Bereme to zkrátka na lehkou váhu. Moc nám v tom nepomáhá ani přístup našeho zdravotnictví. Pro gynekologa je to pouhý plod a pouhá interrupce. Dokonce například v Americe tento zákrok nazývají regulace menstruace, aby ženu ani společnost nevystavovali přílišnému morálnímu tlaku. Naše civilizace je zkrátka pokrytecká. A pokrytecké je často i naše rozhodnutí. Chováme se jako pštros, který strká hlavu do písku.

Dopad takového rozhodnutí může mít často katastrofální následky: rozpad partnerství, deprese, únava, pocity viny, neschopnost znovu otěhotnět. Pokud takové situace nastanou, často je na jejich pozadí nezpracované trauma způsobené potratem, ať už to víme nebo ne. K takovému rozhodnutí je nutné přistupovat zcela otevřeně, alespoň ve vztahu k sobě. Přiznat si, že nejde pouze o regulaci, ale o rozhodnutí o bytí a nebytí lidské bytosti. Ptáte se proč?

Se svým mužem pracuji v šamanské poradně Přístav 69 a jsem v každodenním styku s lidmi a jejich starostmi. Nevěřili byste, za kolika problémy žen se ukrývá právě toto téma, kolik žen díky takovému rozhodnutí, jak my šamani říkáme, ztratilo část své duše. A důsledky? Nedostatek sil, sebedůvěry a chuti do života. Pokud vás něco takového trápí, je na místě hledat pomoc. A tak vás všechny moc prosím, neberte takové rozhodnutí na lehkou váhu!