Příběhy z ušáku - Pouštění draka

Jako malá holčina jsem v tomto čase ráda pouštěla draka. Ono to ale vůbec nebylo jednoduché. V obchodě se dal koupit za 5,- Kčs, ovšem kdo by chtěl koupeného, že ano. Náš tatínek vždy dbal, aby každé dítko mělo svého vlastnoručně vyrobeného, taky měl větší cenu.

Aspoň pro tatínka. Hrozně rád nám pomáhal, inu spíš obráceně. Jak zadul větérek, hned tatínek svolával radu, tedy celou rodinku. Maminka už za ta léta věděla, co se bude projednávat.Taky to bylo pravidelně, každý rok. Někdo má botky toulavé, jiný nos na trampoty, ten zas to a další ono. Náš tatoušek měl fukéř. Nuž celá rodinka si sedla ke stolu, maminka psala, co jí bylo nahlášeno, Ina občas něco pronesla a já otevřela papulku, vykulila očka, což zase nebyla taková velká oběť k velikosti zraku.
Tatínek pochodoval po kuchyni, přemýšlel, co je na takového draka vlastně potřeba. Balicí papír, krepák, špejle, motouz, ale ten konopnej, Boženko, však víš, přesně ten, co jsem měl nedávno v šuplíku - a už tam není! Taky jak by mohl, když jsem ho dala Ali na jejího draka. Jasně, pomlčím. Nikdo se přece neptal. Pastelky, laťky, lepidlo! Božka, piš raději 2x. Znáš holky. Maminka znala, od lepidla byl tatínek, neb Ina malovala, já držela, podávala. Vyráběla mašličky, to prý nemohu pokazit!

Kdepak, vyrábění draka byla výlučně práce tatínka, ostatní byli jen posluhovači, ale oficiálně holčiny dělají vše. Když bylo sepsáno, šlo se na velký nákup. V našem městečku byla jedna krásná prodejna papírnictví u divadla. Tam bylo věcí, těch pokladů! Učiněný ráj. Nám očka zářila radostí, ale na tatínkovu zář, na tu jsme neměly.To bylo teprve něco! Byl ve svém živlu. Poletoval po prodejně sem a tam. Paní prodavačka, naše známá, už věděla, kolik uhodilo a šla mu raději stranou, nás děvčátka vzala dozadu, aniž by si tatínek všiml, že mu chybíme, jak vesele proplouval mezi regály. Pak se porozhlédl, mrkl na Aničku (paní prodavačka) a s velikou taškou plnou různých balíčků jsme odcházeli z obchůdku. Po cestě nám neprozradil, co to vlastně všechno máme. Prostě poklad, milé holčičky, neseme si poklad. To si pamatujte. Ano, pamatuji, to víš, tatínku, moc dobře a ráda vzpomínám. Doma se každý převlékl a šlo se rozbalovat, třídit, dělit. Ina dostala pastelky, vodovky a já krepák, až na jeden, modrý, ten ne, bylo takové pravidlo, já červený, Ina modrý a jedna druhé nesměla na tuto barvu sáhnout, ostatní bylo fuk, tak jsem vyráběla mašličky, vázala motouzem, tatínek dělal kostry, napínal, Ina malovala. Maminka donášela vše, co bylo momentálně zrovna třeba. Celý den si naše skupinka hrála s výrobou Dráčka Mráčka, až byl hotov. Tedy - dva Dráčky Mráčky máme. Každá jednoho.

Jdeme ven, vykonat zkušební let. Před závody nutno zjistit, jak si stojíme a taky vychytat všechny chybky. Máme velkou zahradu, kde se vše zkouší a dolaďuje.Tatínek lítá jak čamrda a je spokojen. Jako každý rok. Lítají oba. Jen maminka nějak nechápe ,jak je možné, že tatínek má lepidlo všude, dokonce i ve vlasech, Ina září barvami a já nic. Přeci k skládání mašliček není třeba ani jednoho materiálu. Jsem čistá, ještě chvilku, pak budu celá od bláta. Stačí jedna louže na dvoře a já tam přistanu! Dráčci krásně lítají, jsme připraveny na velké závody. Naše rodinky, přesněji tatínkové každoročně vyvádějí svá mláďata na kopec za městem k pouštění draků, maminky musí taky, přece někdo bude provolávat: sláva. Zde je krásná krajinka, všude louky, pole a v dálce les. Přesně místo na prolétávání draků.Tatínkové drží motouz a děti ocasy, na povel je pouštíme, tatíčci běží po louce, pokřikují: "Koukej, mámo, ten lítá!" Maminky souhlasí, pokyvují hlavou, nás drobotinu uklidňují, že i my dráčka dostaneme, jen co tatínek zjistí, zda dobře lítá. Konečně mají i děcka své dráčky, tak utíkají po poli či louce, očička nám září, tváře máme červené, větrem ošlehané. To je radosti. Občas je i strach, zda se nám neutrhne, jakou má vítr sílu. Když se unavíme, dostaneme od maminek svačinu, chleba se sádlem, hrušku.

Začíná se šeřit, je konec hraní, dovádění. Jdeme domů a vůbec nebylo důležité, komu jak létal. Kdepak, bylo to vše o radosti, štěstí, užívání. Doma usínáme s úsměvem, jaký byl krásný den. Můžete klidně věřit, že ještě několikrát se Dráčci Mráčci ještě prolétli, než nastala zima. A co Vy? Už máte své dráčky připravené? Je už jejich čas.