Dnes bych vás všechny ráda pozvala na výlet do našeho milého Českého ráje. A výšlap započneme u hradu Kost, kde můžeme na parkovišti odstavit svá vozidla a po žluté turistické značce se pomalu vydáme směr Plakánek. Mnou zvolená trasa je zhruba 6,5 km dlouhá a měly by ji tak zvládnout i děti předškolního věku.

Údolí Plakánek je malebné kaňonovité údolí táhnoucí se podél Veseckého potoka a potoka Klenice, je obklopeno pískovcovými skalami a borovými lesy. Můžete zde spatřit zbytky Veseckého mlýna, pískovcové lomy, ze kterých se používal kámen na stavbu hradu Kost a soboteckého kostela. Jedná se o skalnaté a většinou borovým lesem obklopené romantické údolí, které bylo pojmenováno podle rodiny Plakánků, kteří zde za Heřmana Černína v 17. století pálili dřevěné uhlí a z čehož měli údajně uplakané oči.

U obce Střehom se zachoval vodní mlýn, na dolním konci údolí je studánka Roubenka připomínaná v básních Fráni Šrámka. Nacházejí se zde pískovcové skalní věže, mokřadní louky, fragmenty lužních společenstev a suťových lesů. V oblasti roste například upolín nejvyšší, prstnatec májový a silenka dvoudomá. Žije zde čolek horský, skokan štíhlý a ve skalách i několik druhů netopýrů.

Po žluté trase půjdeme zhruba 1800 metrů, kousek za Oborským rybníkem a těsně před studánkou Roubenka pak přestoupíme na modře značenou turistickou trasu a vydáme se podél Veseckého potoka směrem do Vesce u Sobotky. Cestou budete míjet zbytky bývalého skalního mlýna vytesaného ve skále. Jedna zachovalá část sloužila jako mlýnice, ve druhé oddělené od ní zbytky schodů, bylo místo pro vodní kolo. Mlýn byl vybudován pravděpodobně v 18. století a zanikl kolem roku 1850. Příčinou byl možná malý průtok Veseckého potoka.

Zdejší vesnickou památkovou rezervaci lidové architektury tvoří ojediněle dochovaná česká okrouhlice, konkrétně soubor 18 – většinou – roubených staveb, které představují převážně usedlosti „soboteckého typu pojizerského roubeného domu“.

Hlavním znakem těchto objektů jsou sdružená okna v průčelí, která jsou téměř všude v původním stavu. Obytná stavení – tedy někdejší statky a domkářské usedlosti – obklopují zpravidla hospodářské budovy. Usedlosti jsou uspořádány kolem – téměř kruhové – návsi, uprostřed které se nachází rybník.

Zajímavostí obce je také dvojice děl sochařských. Jedná se o sochu sv. Jana Nepomuckého a zejména práci lidového umělce Josefa Zemana ze Žernova, tedy o jeho sousoší Nejsvětější trojice z roku 1834, kde Bůh Otec klečí na zeměkouli. Dřík a sokl pak zdobí reliéfy s legendami o sv. Starostě, portugalské světici, ukřižované vlastním otcem za neposlušnost a nošení plnovousu.

Co se týče stáří jednotlivých usedlostí, tak ty současné pocházejí převážně z období 18.–19. století. Za použití několika informací z místní kroniky a záklopních nápisů zjistíme, že např. grunt čp. 15 pochází z roku 1787, čp. 11 z roku 1808 nebo čp. 7 z roku 1833.

Víska se pro svou malebnost stala oblíbeným a vyhledávaným místem filmařů. Jako první se zde natáčely filmy Léto (1948) a Vzbouření na vsi (1949). Po delší pauze následoval dětský muzikál Přijela k nám pouť (1973) a zahraniční filmy Porážka, Syn třinácti otců a Johanes. A přibývaly další filmy jako Před bouří, Komediant, Podzemí nebo divácky velmi oblíbené komedie a pohádky. Stačí jmenovat tituly Jak dostat tatínka do polepšovny a Čertův švagr. Skutečným – zde natočeným – klenotem naší kinematografie pak byl kultovní film Jára Cimrman ležící, spící. Vzpomeňme muzeum peří, nacházející se v čp. 19.

Poté, co si půvabnou vísku prohlédneme, vrátíme se ke hradu Kost cestou po okresní silnici. Na samotný závěr výletu pak doporučuji návštěvu zmiňovaného hradu. V jeho okolí je i několik možností občerstvení. 

Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz