Psychomotorický vývoj dítěte od narození do jednoho roku

První měsíc života:

První 4 týdny života dítěte jsou považovány jako novorozenecké období. Pro novorozence je hlavní náplní spánek. Projevem nespokojenosti je pláč. Nejčastěji se jedná o projev hladu, ale i zimy, horka, nebo bolesti.

Smysly jsou v tomto období ve fázi vývoje:

Zrak: od prvního dne života dítě rozeznává pouze světlo a tmu. Od 10. do 24. dne fixuje jasně osvětlené předměty. Nejlépe vidí věci 20-25 centimetrů před obličejem.

Sluch: již od prvních okamžiků je schopno vnímat hlas matky. Na silné a ostré zvuky reaguje pláčem, nebo se poleká (záškuby celého těla)

Chuť: novorozenec již rozeznává 4 základní chuťové kvality (sladkou, slanou, kyselou a hořkou) Sladký podnět vyvolá sací a polykací reflex. Hořký, slaný a kyselý podnět zastavuje sání, vyvolá slinění a pláč.

Pro novorozenecké období je charakteristická vybavnost reflexů, podle kterých je možno posoudit správný vývoj dítěte.

Sací reflex se vyvíjí od 14. týdne těhotenství.

Hledací reflex můžeme vyvolat při dotyku tváře. Novorozenec se otáčí za podnětem a saje.

Úchopový reflex umožní vše automaticky uchopit. Proto má dítě většinou sevřené pěstičky. Po prvním měsíci tento reflex slábne.

Moroův reflex je reakcí na úlek. Jde o objímavý pohyb horních končetin následovaný pláčem. Tento reflex nastupuje od 28. gestačního týdne věku a fysiologicky vymizí do 3-4 měsíce.

Po novorozeneckém období následuje období kojenecké. Lze jej tedy časově ohraničit od ukončeného 1. měsíce do 12 měsíců věku dítěte. Toto období je charakterizováno nejdramatičtějším vývojem dítěte, a to ve všech oblastech. Každé dítě má svůj individuální harmonogram psychomotorického rozvoje, a tak může zvládnout některé z popisovaných projevů o 1-2 měsíce dříve či naopak později.

Druhý měsíc života:

Když dítě leží na břiše, dovede zdvihnout hlavu zhruba v úhlu 45 stupňů. Asi v osmi týdnech udrží hlavičku na krátkou dobu i vsedě. Nohy postupně sílí. Dítě je již nepřitahuje tolik k tělu. Protahuje se. Kolem šestého týdne se téměř vytrácí úchopový reflex. Ruce již drží většinou rozevřené. Dítě s velkým zájmem sleduje okolí. Upřeně pozoruje předměty. Usmívá se. Ke konci druhého měsíce už samo vydává delší zvuky.

Třetí měsíc života:

Dítě se již samo nadzvedává z ležící polohy. Hlava nezůstává pozadu, ale je držena nad rovinou polohy těla. Začíná ohmatávat předměty, a to rukama i nohama. Krátce podrží chrastítko. Otáčí se za hlasy. Stále pozorněji sleduje vlastní ruce. Fixuje všechny předměty. V tomto období se pokouší o své první samohlásky. Nejčastěji „á“, „é“. Snaží se samo navazovat kontakt s okolím. Jakmile uvidí známou tvář, začne se smát. Tento smích je určen výhradně osobám, nikoli předmětům, proto mluvíme o sociálním smíchu.

Čtvrtý měsíc života:

Nejvíc ze všeho se teď dítěti líbí, když je vzpřímené a má pěkný rozhled. I když stále potřebuje oporu, hlavu už drží zpříma docela dobře. Záda jsou v horní polovině téměř rovná, ale ve spodní části se ještě kroutí. Šíjové, ramenní a hrudní svaly jsou vyvinuty natolik, že se umí opřít o předloktí, aby zdvihlo hlavu a mohlo se dívat kolem sebe. Pomalu se učí přetočit ze zad na bok a zpět. Na bříšku zdvihá hruď, ruce a nohy - jakoby plave. Hračky a různé předměty strká do úst. Zkoumá jejich vlastnosti nejen zrakově, ale i hmatově. Když slyší nějaký zvuk, snaží se zjistit, odkud přichází. Jakmile do místnosti vejde známá osoba, dítě hned natáhne ručičky v očekávání, že je zdvihne. Nyní již také rozpoznává prarodiče, či sourozence. Dítě si zatím vytvořilo svou vlastní řeč z nejrůznějších zvuků, kdy se směje, vrní, piští.

Pátý měsíc života:

Dítě je již dost silné, aby si rukama podepřelo hlavu, ramena a trup. Hlavu už plně ovládá. Umí se překulit ze zad na bok. Stále více se soustřeďuje na předměty ve svém okolí, bere je do rukou a zkoumá je. Již dovede rozlišit, zda na něj mluvíte přátelsky, nebo vážně. Vydává přesnější a diferencovanější zvuky. Může s námi komunikovat již čtverým způsobem: pláčem, zvuky, různou mimikou obličeje a živými gesty. Aby mohlo mluvit, musí ještě zvládnout mechaniku řeči. Patří sem pohyby jazyka, rtů a patra. Z tohoto důvodu má velký význam sání, olizování, žvýkání.

Šestý měsíc života:

V poloze na bříšku se dítě dokáže opřít o předloktí a mít přitom otevřené dlaně. Vydrží sedět samo i několik minut. Když sedí na zemi, opře se vpředu oběma rukama. V tomto věku by se však v sezení neměli ještě příliš podporovat. Již si dokáže opřít horní polovinu trupu o natažené paže. Přitom zatahuje nožky pod tělo a pohupuje se dopředu a dozadu. To jsou první krůčky při pokusech lézt. Tempo vývoje je u každého dítěte jiné. Některé děti provozují tyto cviky až v devíti či deseti měsících. Předměty drží mezi palcem a ostatními prsty a točí přitom zápěstím. Umí si přehodit hračku z jedné ruky do druhé. Po chvíli ji zahodí a vezme si něco jiného. Evidentně už navazuje kontakt. Na cizí osoby reaguje odmítavě. Některé děti již začínají spojovat hlásky do slabik a říkají „dadada“ nebo „gagaga“. Poslouchají a snaží se slabiky opakovat. Okolo šestého měsíce se u mnoha dětí objevují první zoubky (však některá miminka se již s jedním či dvěma zuby narodí, jiná mají ještě v jednom roce ústa prázdná).

Sedmý měsíc života:

Když dítě leží na zádech, dokáže již samo zdvihnout hlavu. V poloze na bříšku se už samo vzepře jen jednou rukou. Sedí již samo, ale nepříliš stabilně. Po předmětech sahá s jistotou, předává si je z jedné ruky do druhé. Dokáže již s hračkou tlouci o zem. Už spolehlivě pozná své jméno a na zavolání se otočí. Dokáže již vydávat celou řadu vysokých i nízkých tónů. Zcela zřetelně vyslovuje slabiky „ba“, „da“, „ka“. Pozornost se snaží přilákat prskáním, funěním, kašláním. Tím si zároveň procvičuje jazyk a rty.

 

Osmý měsíc života:

Většina dětí se z vlastního popudu otáčí ze zad na bříško a zase zpátky. Také se snaží natahovat a protahovat, jen aby dosáhlo na hračky, které jsou mimo jejich dosah. V náručí je neklidné a snaží se osvobodit. Postavíme-li jej na nohy, udrží celou svou váhu, aniž pokrčí kolena nebo se zhoupne v kyčlích. Sedí již bezpečně. Zdokonalují se pohyby k lezení. Každým dnem je šikovnější a zkouší pořád nové věci. Např. se zaujetím zmačká nebo roztrhá noviny. V tomto věku se s nadšením účastní her, např. na schovávanou, „vařila myšička“,… Ocitne-li se pohromadě s jinými dětmi svého věku, pokusí se s nimi navázat kontakt. Řady slabik se teď střídají častěji. Objevuje se i „tata“

Devátý měsíc života:

Pohyby při sezení, stání i ležení jsou stále jistější. Předklání se i naklání do stran, a přesto neztratí rovnováhu. Leze. Dokáže používat takzvaný pinzetový hmat, tedy bere již i malé věci mezi palec a ukazováček. Ukazováčkem dělá do věcí kolem sebe důlky a umí jím ukazovat. Dítě má teď pochopení pro každodenní rutinu. Rádo pravidelně jí, chce, aby rituál koupání a ukládání do postýlky probíhal ustáleným způsobem. Rádo slyší stejné rýmy a písničky. U oblíbených her zná pointu už předem, ale přesto se vždy zasměje na správném místě. Žvatlá, ale celá slova ještě nevysloví.

Desátý měsíc života:

Opírajíc o nábytek se dokáže samo postavit. Neudrží však zcela rovnováhu. Z polohy vleže se samo posadí. Předměty si umí nejen podat, ale umí je i schválně pustit. Tato hra je nesmírně baví. Dítě nás pozoruje a snaží se nás napodobovat. To je známka rostoucí schopnosti soustředění. Už pozná, které hračky jsou měkké a lehá si na ně. Při loučení zvedne ručičku a zdraví „pá-pá“. Dokáže ukázat na toho, koho zná. Značně modulovaná slabiková řeč se mění. Hlásky totiž značně zdůrazňuje, takže se zdá, že se mezi tím mumláním ptá, někoho volá, či dokonce vydává příkazy.

Jedenáctý měsíc života:

Brzy poté, kdy se dítě poprvé pomocí nábytku postavilo, pokouší se také podél něho lézt. Nejprve posune ruce a pak teprve přitáhne nohy. Rovnováha činí stále ještě potíže. Dovede se částečně samo krmit. Umí podat hračky, rádo tleská rukama. Pozná jednotlivé předměty, které již vidělo, dokáže na ně ukázat. Rozumí významu slova „ano“ a „ne“ a většinou na ně reaguje. Věci se snaží vyvzdorovat třeba pláčem. „Strach z odloučení“ - jakmile dítě nevidí matku či otce, je neklidné, začíná plakat. Neumí ještě věci domýšlet tak daleko, aby si uvědomilo, že jsou rodiče např. jen ve vedlejší místnosti. Je dobré proto dítě nechat, aby mohlo lézt za Vámi, nebo mu alespoň dopřát, pokud Vás nevidí, aby slyšelo Váš hlas. Dítě začne vyslovovat slova teprve tehdy, až pochopí jejich význam. Určitou věc si pojmenovává vlastním názvem.

Dvanáctý měsíc života:

S oporou Vaší ruky už dokáže jít a otáčet se okolo své osy. Je stále sebevědomější a získává důvěru ve své tělo, až se samo postaví a zkusí svůj první krok. Dítě se naučí udržet v rukou najednou dva předměty. Umí už kutálet míček po podlaze a také dovede házet předměty k určitému cíli. Z kostek postaví věž. Při stravování je samostatnější. Stále intenzivněji se zajímá o obrázkové knížky. Reaguje na jednoduché otázky a příkazy typu: „Podej!“ nebo „Pojď sem!“ Když něco odmítá a říká „ne“, kroutí hlavou. Zatím je snadné odvést jeho pozornost jinam. Má rádo společnost, svým žvatláním se bude stále častěji zapojovat do hovoru. Říká svá první slova „máma“, „táta“. Známé předměty se snaží pojmenovat svým vlastním jazykem. Začíná napodobovat hlasy zvířat „mňau“, „haf“.

Marfili08 – čtenářka

ChytráŽena.cz