Večer co večer se do něj obléká nejedna z nás. Já osobně ho mám radši, než noční košili. Často si pohrávám s myšlenkou, že v něm zůstanu třeba celý den, protože je mi v něm dobře, líbí se mi a je hodně pohodlné. Mám ráda hlavně ta bavlněná, s myšáky, kočkami, medvídky…a přesto, že mi už dávno není ..náct, navlékám si je a luxusní noční košilky odsouvám v prádelníku až dozadu. Řeč je o pyžamu. A tak mě zajímalo, kdy vzniklo, proč vzniklo a vše, co se ho týká.
Slovo pyžamo podle jedné teorie pochází z „pae jamah“, hebrejského výrazu pro oblečení, které zakrývá nohy. Podle jiné verze se slovo pyjama odvodilo z hindštiny či perštiny a označovalo široké kalhoty stažené v pase šňůrkou. Angličtí kolonisté na pyžamo narazili poprvé v Indii, kde to byl úbor určený na celodenní nošení. Do Evropy ho přivezli až koncem 19. století. Přitom ještě o pár desetiletí později Evropanky stále spaly jenom ve spodním prádle, na které si ráno rovnou oblékly šaty!
Přemýšlím, kam asi zařadit výtvor, na který jsem se nechala nedávno nalákat na jedné vietnamské tržnici. A zase mě přivábil krásný medvídek na předním díle něčeho, u čeho byla cedulka „pijama“ s měkkým i. Mělo mě to trknout, že pyžamo to asi nebude! Neměla jsem čas balíček rozbalovat, cena byla lákavá, a tak jsem „pijamo“ zakoupila. Až doma jsem zjistila, že to „něco“ mělo jednu nohavici dlouhou a druhou krátkou. Poté, co jsem si zlomila nohu a dostala sádru až k zadku, bych onen výrobek i ocenila. Jenže: Já měla sádru na pravé noze a „pijamo“ mělo krátkou nohavici vlevo. Ale uznejte, že pro věčné smolaře a notorické „úrazáře“ by to byl výrobek vhodný patentu.
Zpět k histori pyžama:
V pánské módě bylo pyžamo považováno za oblečení extravagantních šílenců. Průkopníkem se stal lord Deubigh, který si tenhle oděv pořídil jako vůbec první Evropan – a rovnou růžové!
V roce 1920 navrhla první dámské pyžamo Coco Chanel. Tento budoucí módní hit předvedla na vlastním těle – přímo na pláži ve francouzském městě Deuville.
Ve dvacátých letech 20. století ženy z vyšších společenských vrstev zbožňovaly hedvábné pyžamo, které kombinovaly se sexy lodičkami na vysokém podpatku. Takhle dokonale vystrojené dámy hrdě přijímaly návštěvy na odpolední čaj. Alespoň se cítily pohodlně. Dnes chodíme doma bosy, nebo v papučích, a pyžama nosíme jen do postele, případně je zahalujeme do županů.
Kalhotové kostýmy nápadně připomínající pyžama nosily hollywoodské hvězdy třicátých a čtyřicátých let. Třeba slavná Greta Garbo do nich vklouzávala v pauzách mezi natáčením.
Uznávaná americká kostýmní návrhářka Edith Head zase spontánně prohlásila: „Často přemýšlím nad tím, že lehce odhalené rameno v dlouhém saténovém pyžamu v sobě vlastně skrývá více nahoty než dvě obnažená těla v posteli.“
Po druhé světové válce se z pyžama stal oděv, který je určený výhradně do postele. V šedesátých letech ho s nadšením navlékali hippies a pyžamo se tak stalo symbolem květinových dětí.
A ještě jedna zajímavost o pyžamu:
Během příprav Světové výstavy (Expo 2010) v Šanghaji se vedení města rozhodlo, že z ulic vyprovodí pyžama. Jejich nošení tu je totiž dost populární, a to už od sedmdesátých let. Tehdy se čínská společnost začala otevírat světu a její obyvatelé pyžamovou módu automaticky přejali, aniž by o ní nějak přemýšleli. Když tedy Expo probíhalo, všude visely cedule: „Pyžama nesmí z domu, chovejte se jako civilizovaní občané!“ Dobrovolníci, které si úřad najal jako „pyžamovou policii“, dokonce v jednotlivých čtvrtích hlídali. Hříšníky, kteří nebyli normálně a dle pokynů oblečeni, posílali okamžitě domů – převléct se. Když se ale denně dívám na ulicích u nás, co si někteří lidé dokáží obléci, říkám si často: „Zlatá pyžama!“
ChytráŽena.cz