Rakouské Alpy

Letošní naše dovolená směřovala do rakouských Alp. Pomyslné české hranice jsme přejížděli v Chebu a po německé dálnici pokračovali přes Weiden , Regensburg, Mnichov do rakouského Salzburgu a odtud dále do místa našeho pobytu Niedernsillu – městečka ležícího v malebné krajině obklopené třítisícovými horami. Ubytování v hotelu Oberwirt bylo velice pěkné, jídlo skvělé, personál milý, vstřícný a navíc hovořící česky.

Náš příjezdový den byl slunečný a já, jelikož se řídím příslovím: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek!“, jsem se hned po ubytování vydala - vybavena fotoaparátem – pořídit první alpské snímky. Co kdyby další dny pršelo, ale k naší velké radosti se tak nestalo. Ráno bylo nádherné a my jsme vyrazili na výlet po Grossglocknerské Hochalpenstrasse /vysokohorské alpské silnici/ k nejdelšímu ledovci východních Alp. Cestou jsme se nemohli vynadívat na mohutné, majestátní vrcholy alpských velikánů místy pokrytých sněhem, ledem, některé mechy, lišejníky. Z vrcholů padaly stříbřité vodopády, na horských pastvinách se pásly kravky, ovce, kozy, přes cestu nám občas přeběhl svišť. Byla jsem tak uchvácena nádhernou přírodou, že jsem nevěděla, zda mám fotografovat, nebo se jen kochat tou nádherou kolem nás.

Rakouské Alpy Po dobře udržované alpské silnici jsme dojeli na parkoviště pod vrcholem Edelweiss-Spitze. Odtud jsme pěšky šplhali po kamenitých a místy nebezpečných stezkách až na vrchol do výšky 2571 m. Pohled z vyhlídky na vrcholu byl úchvatný. Kolem dokola bylo možno shlédnout až 37 obrovských vrcholů hor. Při pohledu na Vyhlídku Fuscher Torl vykukovala v dálce bílá čepička nejvyšší hory Rakouska – Glossglockner vysoké 3798 m. Pobavili jsme se hejnem krkavců, kteří nám předvedli svá „divadelní“ představení. Na vrcholu foukal poměrně silný vítr. Krkavci seděli na dřevěných kládách. Jakmile zafoukal vítr, roztáhli křídla a nechali se volně vynést do vzduchu. Načež se vrátili do výchozího postavení a obrázek se opakoval. Ale těch nádherných obrázků byla spousta.

Dole pod námi se klikatila cesta jako stříbrná stužka, auta byla miniaturní velikosti. Vůbec se nám nechtělo toto nádherné místo opustit, ale před námi byla ještě dlouhá cesta. Sestoupili jsme zpět na parkoviště a autem pokračovali dál cestou po hřebenech kolem Vyhlídky Fuscher Torl ve výšce 2428 m k průsmyku Hochtor a dále až k Výšině císaře Františka Josefa. Celá tato trasa je lemována desítkami informačních tabulí a pultů, které turisty informují, kde se právě nacházejí a na jaké vrcholy se dívají. Na Výšině císaře Františka Josefa jsme zaparkovali v obrovském, krytém parkovacím stání. Vyšli jsme na vyhlídkové místo a zůstali stát jako očarovaní. Přímo proti nám se vypínal Grossglocknerský masiv, kterému dominoval nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner a pod námi obrovský, 9,5 km dlouhý ledovec Pasterzengletscher. Při pohledu do obrovského prostoru pod námi jsem si uvědomila, jak mocná je příroda a v porovnání s ní je člověk jen jako kapka v moři... Přesto si dnes lidé přírody kolem sebe neváží. Díky oteplování naší planety se objem ledovce Pasterzengletcher od r. 1856 zmenšil o polovinu, jeho délka se zkrátila o 2 metry a tloušťka o 5 m.

Sjeli jsme lanovkou do míst, odkud lze sestoupit až k ledovci. Dráha lanovky je téměř kolmá. Měla jsem z toho nepříjemný pocit. Rádi bychom se byli vypravili až na samotný ledovec, ale tlačil nás čas. Škoda! V okolí byly ještě spousty zajímavostí. Možná se sem ještě někdy vypravíme a prohlédneme si, co jsme nestačili letos. Na závěr tohoto krásného dne bych se chtěla poklonit stavitelům, kteří při stavbě vysokohorské silnice museli překonat neuvěřitelné překážky.

O našich dalších alpských putováních zase příště.

Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete