Jsem úplně normální máma lehce hyperaktivního dítka a nejednou jsem si říkala, že ani v zaměstnání jsem kolikrát nebyla tak utahaná jako po celém dnu, kdy doma uklízím, vařím, starám se a zabavuji syna, mezitím musím vyvenčit psa a řekněte sami, zkoušel někdo z Vás venčit pitbula a dvouleté dítě mít s sebou? Je to opravdu síla. Dojít a obstarat nákupy, popřípadě ještě stihnout a vyřídit ať už cokoliv na úřadech, a to vše musím stihnout v době, než se manžel vrátí z práce.

A co mě opravdu, ale opravdu nejvíc dokáže naštvat, je, když přijde manžel z práce, rozhlédne se po bytě, kde samozřejmě přes veškerou mou celodenní snahu se všude povalují hračky, kousky stavebnice a podobně a s podmračeným výrazem se mě nakvašeně zeptá, co jsem jako celý den dělala, když je doma takový bordel a nic není udělaný.

Většina mužů má zřejmě pocit, že být na mateřské nebo rodičovské dovolené, je v podstatě opravdu taková několikaletá pohoda a nicnedělání. Ale jen tak někomu nedochází a můj manžel je jeden z těch, kterým to nedochází, že v pracovním procesu si člověk odpracuje nějaké ty hodiny a pak nazdar, ale na mateřské nebo chcete-li na rodičovské dovolené, to je ve své podstatě když už to řeknu "práce" na 24 hodin denně.

A co když dítko onemocní?

To se kolikrát ani pořádně maminky nevyspí a přesto od nás požadují a hlavně očekávají, že i pak budeme hýřit veselím a optimismem, dokola se usmívat a celkově kolem sebe šířit dobrou náladu, i přesto, že na to ale opravdu, ale opravdu nemáme náladu a už vůbec ne energii.

Já samozřejmě tuto takzvanou "práci" nevnímám jako nějakou otravnou povinnost, mě to zkrátka baví a jsem si jistá, že podobně, ne-li stejně smýšlí velká spousta maminek.

Nsgirl88 - čtenářka
ChytráŽena.cz