Mýtus č.3: „Myslíš, že kradu?“ „Myslíš, že ty peníze tisknu?“
Tento mýtus je spojen v zásadě s jednou větou: „Nemám peníze.“ Co se stane s dítětem, které celé dětství slyší, že rodiče nemají peníze? Buď se rychle v dospělosti finančně vzdělá a bude na dobré cestě a anebo tyto věty bude opakovat svým dětem.Tady jen naťukneme jednoduchou logiku používání peněz. Ono totiž někteří lidé přestali používat zdravý selský rozum a na tom všechno finanční vzdělání stojí a padá. Základní logika selského rozumu spočívá v tom, že každý člověka potřebuje být finančně v plusu, nesmí být finančně v mínusu. Jinými slovy musíme v životě dělat cokoliv pro to, abychom více vydělávali, než utráceli. (Prosím pod pojmem ‚dělat cokoli‘ teď rozhodně nemyslím brát si kreditní karty a podobné úvěry.). Když budeme vždycky víc vydělávat než utrácet, tak budeme vždycky bohatnout. Pokud se dostaneme do opačné situace, tak budeme vždycky chudnout, takže si musíme dát za úkol víc vydělat a když nemůžeme víc vydělat, tak naším úkolem musí být méně utratit.
Každý z nás bude vydělávat velké peníze během života a podle toho, jak s nimi budeme nakládat, tak bude vypadat naše budoucnost i budoucnost našich dětí. Nezapomeňme, že jim do života otiskujeme svůj přístup k životu, tzn. i k penězům.
Mýtus č. 4: „Musíme šetřit! Kdo šetří, má za tři.“
Tento mýtus mi asi nedává smysl nejvíce ze všech. Ještě jsem nepotkala člověka, který by se prošetřil k penězům.Nesmíme ovšem opomenout základní logiku selského rozumu - neměli bychom utrácet bez rozmyšlení, jen proto, že jsme si peníze vydělali. Je třeba jen víc přemýšlet. Často něco kupujeme bez uvážení. Mě hodně pomáhá si před nějakým náhlým nákupem říct: „Opravdu tohle potřebuji?“ Řekla bych, že ve více než 80% zjistím, že ne a pak záleží už jen na mém rozhodnutí, za které si samozřejmě nesu zodpovědnost.
Záleží na Vás, pro co se rozhodneme – prošetříte život anebo se budete snažit vidět příležitosti, kterými by mohly do Vašeho života přitéct peníze?
Mýtus č. 5: „To je jenom pro bohaté…“
Vraťte se do dětství: procházíte se kolem výlohy s hračkami a upoutá Vás hračka, na níž je cena, která je nad poměry Vaší rodiny. Říkáte rodičům, jak moc byste si ji přáli, ale rodiče jen odvětí: „Toto si mohou dovolit jen bohatí.“Vůbec vraťme se k základům, rozdělení společnosti na bohaté a chudé, které se začíná projevovat už ve škole mezi dětmi, mi přijde úplně postavené na hlavu a nerozumím přesně, co to znamená. Kdo je bohatý a kdo je chudý? A jak to může vůbec někdo určit?
Líbí se mi spíše pohled Roberta Kiyosakiho, tedy rozdělení podle jeho Cashflow kvadrantu na levou a pravou stranu, kde lidé na levé straně (živnostníci a zaměstnanci) utrácejí čas a peníze a lidé na pravé straně kvadrantu (majitelé firem a investoři) investují svůj čas a peníze. Tento pohled je mi blízký a symbolizuje jen myšlení a přístup každého z nás.
Učení podle Kiyosakiho a myšlenka, že to, kolik máme peněz, určuje to, jaké myšlenky nosíme v hlavě, se stávají už takovým klišé. Jenže víte, co nejhorší na některých klišé? Že jsou pravdivé! Ale jednodušší je si říct: „To je blbost!“ a o nic se nesnažit. To uznávám, je to jednodušší cesta.
Jeden příklad za všechny. Určitě jste někdy viděli velmi mladého člověka v nějakém krásném novém autě, co Vám v tu chvíli proběhlo hlavou? Běžné je myšlení typu: „No jo, ten je z bohaté rodiny, rodiče mu vydláždili cestičku.“ V horším případě padají věty typu: „Kde na to vzal? Kde na to nakradl?“ A co takhle přístup: „Wau, ten je dobrej. Jak to dokázal?“ To je ten rozdíl, který bychom si v hlavě měli snažit nastavit. Je docela dost možné, že je auto opravdu od rodičů, ale tento Váš přístup Vás v životě posune o kus dál.
Tímto posledním mýtem uzavřeme oblast peněz. Zkuste popřemýšlet, jestli pro Vás některý z mýtů není aktuální. Je dost možné, že tyto věty před svými dětmi neříkáte, ale nevědomky se podle nich chováte. Neberte nic z toho, co jsem řekla jako dogma, ale utvořte si svůj názor, hledejte svoji cestu.
Pokud Vás napadají další mýty z oblasti peněz, budeme rádi, pokud se o ně podělíte níže v komentářích.