Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 23.11. 2024
Dnes má svátek Klement
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Huňatý smysl života

17. 10. 2024 | Vaše příběhy

Při pravidelném venčení svého psa jsem si jednou všimla starého muže. Dovedl svého pejska k nedaleké stařičké houpačce. Pamatujete si na houpačky ve tvaru lodiček? Tak tuto raritu jsme dlouho měli na sídlišti. Děti si na houpačce dávno nehrály, protože nedaleko vznikl dětský koutek s moderními hracími prvky. A tak houpačka byla jen doplňkem bez užitku až do chvíle, kdy si jí všiml tento pán s pejskem. Vždy posadil pejska do houpačky. Bylo znát, že pejskovi to nejen že nevadí, on se přímo na houpačku těšil. 

Pán pejska asi pět minut opatrně houpal a pejsek byl nadšený. Vrtěl ocáskem a rozhlížel se po okolí. Když se pak dohoupal, na povel seskočil. Ti dva se prošli, a šli domů. Zdálo by se, že je to týrání zvířat, kdyby z toho neměl ten pes takovou radost. A tak jsem, když to šlo, začala venčit svého psa tak, abych mohla tuto dvojku pravidelně pozorovat. Pejsek se rozběhl z dálky k houpačce a vyčkával s vrtěním ocásku, až ho pán vysadí na jeho pozorovatelnu. Bylo to dojemně krásné. Asi stejně tak, jako když jsem jezdívala se svým psem na kole k vodě. Byl nadšeným plavcem a vždy, když poznal, kam právě jedeme, začal se nadšeně vrtět v košíku a už se nemohl dočkat. Kus od vody jsem ho sesadila na zem a on si už k vodě s předstihem doběhl.

Pak jsem nějakou dobu pána neviděla. Upřímně jsem se bála, že se s mužem něco stalo. Byl už v letech. Míjela jsem opuštěnou houpačku a vzpomínala, jak tam muž stál a s láskou houpal svého pejska. Jednoho dne přece přišel. Byl ale sám, shrbený, s bolestí v obličeji. Jako by za tu chvíli zestárl o desítky let. Šel rovnou k houpačce. Tu pomaličku rozhoupal. Díval se na houpačku, jak se pomalu vzdaluje a zase se vrací k jeho náruči, stejně tak, jako to dělával, když v ní seděl psík, a po tvářích mu tekly slzy. Dva dny jsem tuto scénu pozorovala. Třetí den jsem se osmělila a dala se s mužem do řeči. Řekl mi, že jeho pejsek náhle zemřel.

„Proč ale chodíte houpat tu houpačku?“ nedalo mi, abych se nezeptala.

Muž mi pak vyprávěl, jak byl po smrti jeho milované ženy tento psík jediným, který ho vrátil zpátky do života.

„On mi dal smysl, pro co ještě žít. Děti jsme neměli,“ vyprávěl muž. Pak přidal dojemné vyprávění o tom, co vše spolu zažili.

„No a já nemohl nic jiného, než ho tady pohoupat a teď, když odcházel, pevně ho držet a říkat mu, že ho miluju a ať mě tu nenechává samotného. A on mě tu nechal.“ Pán už opravdu plakal. Slzy mu stékaly po tvářích. Podala jsem mu papírový kapesník.

„Neplačte, pořídíte si jiného pejska,“ domlouvala jsem muži.

„Nemůžu, jsem už starý. To bych psovi neudělal.“

Nemohla jsem to tak nechat. Ten muž by se utrápil. Kdyby ještě chtěl dalšího psa, třeba staršího, věděla bych, jak mu pomoci. Co ale dělat, když psa už nechce? Docela jsem to chápala. Pes po úmrtí majitele také trpí. A tak jsem navštívila kamaráda. Je hodně zaneprázdněný, ale nikdy by neodložil svého psa. Když si ho pořizoval, měl jinou práci, kde se pejskovi mohl víc věnovat. Nyní má ale dlouhé směny a nemá nikoho, kdo by se s ním v hlídání střídal. Já sama pracuji, a když jsem v práci, mého psa hlídá můj otec, také v letech, aby nebyl sám. Ale kamarád už nemá rodiče, ani sourozence. A tak jsem se s kamarádem domluvila.

Když kamarádův Rasty viděl poprvé staříka, okamžitě to byla láska na první pohled. I kamarádovi se muž zamlouval. Byl to starý pán, kterému mohl důvěřovat, a tak mu svěřil klíč od bytu. Při dlouhých směnách přichází starý muž k němu, vyzvedne si pejska a jde s ním na procházku. Rasty se nikdy na houpačku nenaučil. Jejich venčící trasa vede ale kolem houpačky. To by starý pán svému pejskovi neudělal, aby houpačku vynechal. Vypráví tam Rastymu o tom, jak se jeho pejsek rád houpal, a ten vrtí ocasem, jako by měl radost.

Nedávno mi starý pán řekl s úsměvem: „Rasty má ale také své přednosti. Pijeme spolu ráno kafe, viď, Rasty.“ Skutečně. Pán si dělává ráno meltu, a ta, jak je známo, je zdravá. A Rastymu melta chutná. A tak si starý pán dělá kafíčko společně s novým psím kamarádem a je mu opět veselo. Můj kamarád je také spokojen. Nemusí z práce spěchat domů, kde čeká nevyvenčený pes.

 


 čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Huňatý smysl života:

Huňatý smysl života
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
To je tak dojemné, až mě slzy ukáply. Ve stáří je to těžké
Obrázek uživatelky
profil
Krásné čtení,dojemné.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
hezky napsané,dojemné
Obrázek uživatelky
profil
Krásný příběh, až mi to vehnalo slzy do očí.
Obrázek uživatelky
profil
i když trochu smutný příběh
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles