Rokycanskem (nejen) na kole

Krajina na jih od Rokycan pod úpatím Brd je polohou i rozmístěním zajímavých cílů spíše vhodná pro cyklistiku, nejprve tedy šlápneme do pedálů a pojedeme se podívat, co vše tu na nás čeká. Jako obvykle je to mozaika pestrá a různorodá, takže si vybere určitě každý.

Prvním místem bude technická památka, hamr v Dobřívě. Že se železná ruda na Podbrdsku dobývala a zpracovávala, víme už z našich minulých výletů (např. k Padrťským rybníkům - viz článek zde https://www.chytrazena.cz/vojensky-ujezd-brdy-padrtske-rybniky-17870.html). Nyní máme možnost vidět přes sto let staré zařízení, které je stále v provozu a zkušení kováři nám vysvětlí, jak vše fungovalo.

Po prohlídce hamru se vydáme lipovou alejí podél vodního náhonu přes kamenný most z 2. poloviny 18. století se sochami sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého. Poblíž je v roubeném domku pamětní síň českého divadelního herce Jindřicha Mošny (1837-1911).

Opustíme Dobřív a míříme do Mirošova. Silnice do Mirošova je sice hlavní komunikací, ale provoz zde není nikterak dramatický a jde jen o 4 km. V Mirošově se zastavíme u zámku. Jeho historie je pestrá a ne vždy radostná. Počátky jsou spjaty s rodem Gryspeků z Gryspachu, následovali Vratislavové z Mitrovic. Pak se na chátrání zámku podepsaly exekuce, Němci, Rudá armáda, střídání majitelů a nedostatek finančních prostředků na opravu. Po restituci získala zámek dědička bývalého majitele a proběhly zde rozsáhlé opravy. Dnes lze zámek po předchozí domluvě navštívit, pořádají se zde svatby a další společenské akce. 

Na náměstí v Mirošově si povšimneme kostela sv. Josefa a napojíme se na modrou značku, která směřuje z obce západním směrem k osadě Kamínky. Pěšina polem a krajem lesa je dosti kamenitá, takže lze tento úsek jet i po silnici (trocha stoupání). Pak už nás čeká pohodlná cesta lesem - stále po modré TZ - až k hájovně Hádek. Zde se nabízí značených i neznačených cest více. Asi nejpohodlnější je cyklotrasa 2154 k hájovně Kozel, a odtud na jih k zámku. 

Zámek Kozel je celkem jednoduchá přízemní stavba. Obklopuje ho však krásný rozlehlý park (40 ha). K zámeckým objektům patří i kaple, dnes slouží mj. ke svatebním obřadům, dále jízdárna, konírna a lokajna.

Zámek býval využíván jako venkovské sídlo šlechty především při lovech, pořádaných v okolních lesích. Z majitelů si zapamatujeme Černíny a následně Valdštejny. V tomto rozsáhlém rodu najdeme řadu zajímavých osobností, ale protože jsme v západních Čechách a na Kozlu, je zde zmiňován Arnošt Valdštejn, který vlastnil nedaleké železárny v Sedlci a v roce 1859 založil Valdštejnské strojírny v Plzni. Jistě už víte, kam míříme - ano, tuto továrnu o deset let později koupil její zaměstnanec ing. Emil Škoda a vybudoval zde v té době největší průmyslový podnik Rakousko-Uherska.

Trasa Dobřív-Mirošov-Kozel má zhruba 16 km, takže záleží na vás, zda se obloukem zdejším polesím či stejnou cestou vrátíte do výchozího bodu nebo budete pokračovat dále.

Místem, které byste při návštěvě této oblasti (třeba při dalším výletu) neměli minout, je Spálené Poříčí. V zámku sídlí střední škola, ale část je zpřístupněna jako výstavní síň. Zajímavostí je, že zde byl v r. 1756 uložen svatovítský poklad.

K zámeckému velkostatku patřívala budova špejcharu z 18. století. Ten je dnes krásně opraven a je zde expozice o přírodě a životě na Podbrdsku a výstava kresleného humoru Jiřího Wintera Neprakty. V obci naleznete řadu dalších kulturních památek, kostel sv. Mikuláše, židovský hřbitov, kupecký dům, děkanství, lidovou architekturu... 

Blíže k Plzni leží v údolí řeky Úslavy Starý Plzenec. Zde jsme tedy byli bez kol, neboť jak výstup na zříceninu hradu Radyně tak k rotundě sv. Petra a Pavla je lépe absolvovat pěšky. Rotunda vznikla v 10. století, je národní kulturní památkou a je jednou z nejstarších dochovaných církevních památek v České republice. Od rotundy je hezký výhled na Starý Plzenec a protilehlou Radyni.

Především mužské srdce zaplesá při návštěvě Muzea na demarkační linii na jižním okraji Rokycan. Je zde opravdu rozsáhlá venkovní expozice vozidel a bojové techniky. Není náhoda, že některá vozidla a vystavené tanky mají pásy od bláta - mnohé exponáty jsou funkční, resp. pojízdné. Můžete je tak spatřit na každoroční akci Bahna, ale třeba i v řadě filmů, kde si zahrály (např. Obecná škola, Kolja, Tobruk, Lidice).

Vnitřní expozice je věnována historickým událostem z let 1930 - 1945, památce vojáků, holocaustu a armádám podílejícím se na bojích na demarkační linii. Projekt má dobře zvolený název: „Nikdo nemá právo zapomenout!“

Tak co říkáte, zaslouží si Rokycansko vaši pozornost při plánování výletů? Já myslím, že určitě.

Doporučená mapa: Shocart 17 - Brdy, Příbramsko, Rokycansko

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10