Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Velký roční horoskop na rok 2025Velký roční horoskop na rok 2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Jarní prázdniny 2025 – termínyJarní prázdniny 2025 – termíny
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 05.02. 2025
Dnes má svátek Dobromila
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Šachta mi vzala dva nejúžasnější muže v životě

22. 07. 2013 | Vaše příběhy

Byla jsem hodně mladá, když jsem poznala svého budoucího manžela. Vystudovala jsem, našla si první zaměstnání v nemocnici jako zdravotní sestra na chirurgii, když k nám dovezli mladého muže se zlomenou nohou. Pan doktor ho ošetřil, dostal parádní sádru na nožku a byl odeslán domů. Byl to pracovní úraz, vezli ho rovnou ze šachty.

„A kdy budu moct zpátky do práce?“ zajímal se mladý pracant. Tehdy ještě platilo: „Jsem horník, a kdo je víc“.  Dnes už ani lidé vykonávající takto těžkou práci nejsou spravedlivě ohodnoceni. Dřou, riskují život pro pár korun, aby uživili rodinu.

Tak tehdy mu pan doktor řekl rázně: „Chlape jeden, vy si zlomíte haksnu, a hned druhý den byste nejradši odhopsal na šachtu! Minimálně měsíc budete mít prázdniny.“

Vláďa, tak se onen pilný pacient jmenoval, k nám dojížděl pravidelně na kontroly. A z jednoho měsíce byly nakonec měsíce dva. Zhruba v polovině svého léčení, to už měl našlapovací sádru a s ní i vycházky, mě pozval na kávu. Byla jsem tehdy mladá, nezadaná, znala jsem jen práci a domov. Nikam jsem moc nechodila. Ale Vláďa byl veselý a docela pěkný chlap. A tak jsem pozvání přijala. V útulné kavárně jsme si povídali snad do půlnoci. Těch několik hodin přátelského rozhovoru mi připadalo jako hodina. A tak jsme se začali vídat častěji a po čase jsme jeli i na společnou dovolenou. A protože nám bylo krásně, tak jsme se po roce i vzali.

šachta mi vzala dva mužeDíky Vláďovu zaměstnání jsme dostali ihned po svatbě krásný byt. Do roka se nám narodila malá Adélka. „Co kdybychom k Adélce přidali ještě chlapečka?“, ptal se Vláďa ihned po porodu. Byl opravdu vzorným tátou a hodným manželem. A tak se skutečně stalo, že rok a půl po Adélce se nám narodil malý Honzíček.

Byl to den jako každý jiný. Manžel brzy ráno vstal a šel do práce. Děti ještě spaly. Já se protáhla dveřmi ložnice, abych si s Vláďou vypila ranní kávu. „Ty můj Budulínku, jak to, že ještě nespíš?“, ptal se Vláďa v žertu. „Musím se rozloučit se svým miláčkem,“ smála jsem se taky. Milovala jsem ho natolik, že jsem se dobrovolně ošidila každý den o těch pár hodin spánku, abychom se mohli spolu rozloučit. Byl to náš ranní rituál. Já ještě v noční košilce, zatímco můj muž už nachystaný do práce. Políbila jsem ho na rozloučenou: „Hlavně se nám ve zdraví vrať.“

„Provedu, moje paní!“, usmál se Vláďa a odcházel.

Dopoledne jsem vzala děti na pískoviště. Sluníčko nás zahnalo před polednem domů. Když jsem vařila oběd pro děti, zazvonil někdo u dveří.

Sdělili mi jen, že měl manžel úraz. To, že byl smrtelný, jsem se dozvěděla o pár chvil později.

Nikomu bych nepřála ten pocit, kdy jsem se vracela z nemocnice se smotaným uzlíčkem. Bylo tam vše, co mi po manželovi zbylo. Hodinky na hromádce pečlivě uloženého prádla odměřovaly čas. Čas, který nikdo nezastaví.

Děti jsem vychovávala dál sama až do jejich školních let. A pak jsem potkala Tomáše. Když mi řekl, že pracuje jako elektrikář, oddychla jsem si. V našem hornickém kraji bylo nejvíc horníků. A já už horníka nechtěla. Šachta mi vzala nejlepšího muže, kterého jsem si mohla přát, a mým dětem vzala tátu.

Až po měsíčním vztahu jsem zjistila, že i můj nový přítel Tomáš pracuje na šachtě. Byl důlním elektrikářem.

„Taková smůla nechodí dvakrát. S Tomášem si rozumíš, nesmíš se s ním kvůli jeho práci rozcházet,“ řekla mi máma. Skutečně, Tomáš si rozuměl nejen se mnou, ale i s mými dětmi. A tak jsem s ním zůstala. Nikdy jsme se nevzali, ale nastěhoval se k nám. A nám bylo zase veseleji. Každé ráno jsem vstávala s ním, abych s ním posnídala. V noční košili jsem pila ranní kávu, tak jako před lety s Vláďou. Pak jsme si dali ulepenou pusu a Tomáš musel jít. Brzy nato vstaly děti, nachystaly se a odcházely do školy. Já pracovala tenkrát z domu. Když ten den zazvonil někdo u dveří, nechtěla jsem jít otevřít. V temné předtuše jsem otvírala dveře bytu. Nemuseli mi nic říkat. Z jejich pohledů mi bylo vše jasné. Šachta mi vzala i druhého muže.

Zůstala jsem sama. A pokaždé, když se země zachvěje, vzpomenu si na své dva muže. To zase šachta bere nějaké ženě muže a dětem tátu… 


Kouzelnicek - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2   3  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
myslí, že jeho trápení je největší ze všech. Když si pak přečte osudy jiných lidí, např. jako je tento, zastydí se a říká si, že jsou lidé na tom mnohem hůř.
Článek krásně napsaný. Věřím, že ještě potkáš muže, který nebude pracovat v dolech a zůstane s tebou navždy. Přeji hodně štěstí!SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
ale strašně smutné. Už se mi dlouho nestalo, aby mi něco vehnalo slzy do očí hned po ránu.
Máš hrozný osud, ale jistě máš kolem sebe alespoň své děti, které Ti vždycky budou oporou.
Přeji Ti, aby se Ti už všehna další neštěstí obloukem vyhla.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles