Jsou to ale vymoženosti v dnešní době. Jen díky internetu jsme všichni spojeni s celým světem více než si kdokoliv z nás myslí. A zejména pak na různých sociálních sítích. Snad každý, kdo tyto sítě používá, našel spoustu svých nových virtuálních přátel a možná se s některými pak setkal i v realitě. Mám totiž stejnou zkušenost.
Zejména jakožto chovatelka pejsků mám tyto virtuální přátele z této oblasti. Na síti jsou různá diskusní fóra nás pejskařů a do jednoho z nich jsem se zaregistrovala a postupně jsem poznávala nové a nové uživatele této diskuse. Mezi nejvíce povídající patřila Zuzanka, která má havanského psíka Benečka. Brzy jsem i o něm věděla všechno, kdejaký detail jeho psího života. Zuzanku jsem na diskusi poznala jako skvělou ženu, prozradila na sebe toho dost a život věru neměla vůbec jednoduchý a neustále bojovala a bojuje s financemi. Ale jak ona sama říká, i kdyby měla jíst jen chléb, tak pejska se nevzdá. A já jako člověk, který má pejsky moc rád od útlého dětství, se tomu vůbec nedivím. Mnohdy totiž ten pejsek je naším nejlepším partnerem, společníkem a miláčkem. O Zuzce to platí ve vztahu k jejímu Benečkovi dvojnásobně. Beneček jí dodává sílu, od Benečka se jí dostává lásky a stejné množství lásky mu opětuje.
Zuzku jsem snad na síti znala rok, možná 2 roky, než onemocněl její Beník. Beník byl vystavovaný pes, byl několikanásobným šampionem a je nasnadě, že to musel být krasavec. A takovému pejskovi člověk obětuje spoustu času a také se nakupuje dražší a kvalitnější kosmetika a stejně tak je to také s krmením a to vše stojí peníze.
Co se tomuto pejskovi vlastně stalo, když píši o jeho onemocnění. Psal se rok 2011, Beníkovi bylo 8 a půl roku, když na Štědrý den si na diskusi Zuzka stěžovala, že se s ním něco děje. Pejsek totiž při každém pohybu, lidském doteku naříkal bolestí a začal ochrnovat na zadní nožičky. A tento stav byl následkem běžného venčení psa, kdy jej napadl jiný větší pes, který nebyl na vodítku. Bylo to bezohledné chování jeho majitelky, že si svého pejska nezabezpečila tak, aby někoho nenapadl. Klidně se mohlo stát, že místo pejska tam mohlo být také malé dítě! Zuzce jsme všichni doporučovali okamžitou návštěvu zvěrolékaře, neboť podle jejího popisu se jeho zdravotní stav velmi rychle zhoršoval. Pejsek musel nakonec na operaci a pro Zuzku to nebyla vůbec dobrá zpráva. Ona bez práce a bez peněz a operace pejska není levná. A zejména ne, pokud se má operovat páteř, což tohoto pejska čekalo, pokud by jej chtěla mít živého.
A tak ani nevím, kdo dostal nápad, že využijeme sociální sít zvanou FACEBOOK, vytvoříme skupinku jen pro Beníkovu operaci a poprosíme o malé příspěvky ostatní přátele, které známe jen virtuálně. Zuzce jsme doporučili, ať si hned po Vánocích vytvoří účet, kam budeme posílat nějaké příspěvky na jeho operaci. Zuzka toto udělala, dala na naše rady a sbírka na jeho záchranu mohla začít. Jako první jsme přispěly my, ženy z diskuse.
Konkrétně Darinka, Svatka, já, Margita, Julie, Marta, Lenka, Anička, Hanka, Majka a možná jsem na některé jméno z naší diskuse už za ty 3 roky zapomněla. Bylo až neuvěřitelné, kolik lidí z řad pejskařů se zapojilo a peníze na účet Zuzky lidé posílali. Nepamatuji si zcela přesně, ale snad 2 třetiny z ceny operace se zaplatilo těmito vybranými penězi. Nikdo si nedokáže představit tu Zuzčinu radost, že pejsek dostal šanci žít dál. Operace proběhla okamžitě, Benik nějaký čas strávil na klinice a Zuzka si jej dovezla domů na Silvestra r.2011.
Čekalo ji však s ním hodně práce, neboť s ním musela 6x denně cvičit, jen jej nosit a hlavně mít sílu tohle dělat. Ale protože svému psovi dává maximum nejen v nemoci, ale i když je zdravý, tak nakonec to dokázala, a já ji za to hodně obdivuji.
A protože je z Brna, tak shodou okolností jsem tam v lednu byla se svým psem na výstavě, tak mně tehdy Zuzka donesla Beníka ukázat. A myslím, že tehdy jsem i já ji viděla poprvé v realitě a okamžitě jsme si porozuměly. A protože já mám fenku, tak Beník nás obě i zaskočil. Ač ještě ne zcela v pořádku, dal najevo, že fenky jej i nadále zajímají. A to bylo hodně dobré znamení. Dnes je Benečkovi necelých 12 let, a je mezi námi, i když nemoci stáří se hlásí stejně jako je tomu u lidí. Srst před operací musela dolů, to je jasné, ale ta dorostla a je z něj opět moc hezký havanský psík. Dokonce se zúčastnil i výstavy ve třídě veteránů a to rovnou dvakrát a dodělal tímto i VETERÁN ŠAMPIONA. A to svědčí o vzorné péči a starostlivosti jeho majitelky Zuzanky. Myslím, že tohle by každý nedokázal.
Nejsou všichni lidé stejní. Když se sejde parta dobrých přátel, dají se udělat velké věci. Jen nesmíme být k sobě navzájem lhostejní a měli bychom si všichni pomáhat. Z malé pomoci od více lidí je pak velká pomoc, což sbírka na operaci jistě byla. Byla to naše spontánní reakce na trápení a starost naší virtuální kamarádky, jejíž osud nám nebyl lhostejný. A jsem ráda, že mezi těmi, kdo pomohl, jsem byla také já. A tak všem i dnes děkuji za to, že dali velkou šanci života jednomu hezkému pejskovi, a že jeho majitelce tím udělali nepopsatelnou radost, za což je samozřejmě moc vděčná. Chovejme se k sobě navzájem jako lidé a bude nám dobře všem. Jsem toho názoru, že jednou někomu pomůžu já a příště budu potřebovat pomoc od jiných zase já sama.
ChytráŽena.cz