Sluníčko nám všem ukáže

Jak pravdivá slova to jsou. Stačí sluneční den a hned vidíte, co je doma v nepořádku. Nejdříve naší pozornost upoutají okna. Pravda, pouštějí sluneční paprsky do bytu a pak se nestačíme divit, co to je tu, či tam? Já jsem se  právě zhrozila, když můj zrak zabloudil k výhledu na krásně ozářenou horu s hradem Doubravka. Byla jak v mlžném oparu. Sic to bylo divné, krásný sluneční den, ale co ta clona? Že by inverze? Inu, člověk si rychle navykne. Šla jsem tedy k oknu blíže, otevřu a jak překrásný výhled mám! Žádné mlžné opary venku nejsou, krásně slunečno, voňavo!

Tak teď už jistě chápete, víte, co to bylo! Ano, okna od topení zašpiněna. Je zkrátka čas na dělání krásna, čista či světlení, rozzáření, prostě jaro přišlo na návštěvu. No být jarem, tak zde nezůstanu. Pošmourno, nemilo. Co naplat, budeme uklízet. Vydávám se do komory k obhlídce zásob čistících. V skrytu duše doufám, že něco nebude. Nedostává se. Zrovna chuť cvičit na štaflích nemám. Jinak je neumeju. V tomto okamžiku vždy lituji, že nebydlíme v paneláku, ale ve starém domě s duší. Ani žárovku do lustru nenamontuji bez tohoto vynálezu. Taky mám pěkné, fortelné, já prcek, ony ty nejdelší. Když je tatínek viděl poprvé, tak se za břicho popadal, prý nemám šanci je někam dopravit, leda tak udělat nový otvor v bytě, to prý mohu dokázat! Jak trefné. Na svoji obranu klidně mohu prohlásit, nic takového jsem nikdy nevytvořila! No víte, copak je nadzvednu? Kdepak, jsou hezky pověšeny na háku v komoře. Jediné, co dělám, je ometání od prachu. Přeci jen nějakou činnost musím ukázat. Nemohu nekomunikovat s majetkem, co mám. Musím se postarat o jeho blaho. První věc tedy máme. Hadrů, těch je dost,voda teče. Bohužel soused jak z udělání dnes nic nekutá. Čisticí prostředky též mám.               

Smířím se s osudem, jdu dělat krásno. Manžílek sic nerad, ale s jasným vyjádřením, co má dnes práce, přinesl štaflíky do pokoje. Zrovinka musí jít pryč, ale nemám si dělat starosti, až přijde, přestěhuje je tam, kam budu chtít. Jak lituji, že nebydlíme jen v garsonce s jedním oknem, ale v  bytě o 9 dvojitých oknech! Tak lezu sem a tam, pokoj po pokoji, až vše zdolám. Nebojte, miláček se vždy přišel podívat, jak pokračuji. Vynořil se z hlubin domu. Později se dovídám, že byl s ostatními muži ukryt v bytě u osamělého jedince, který svou ženušku vypravil k sestře do vzdáleného města. Nevím, netuším, zda si vůbec uvědomil, co udělal, neb až se ženuška vrátí, on nikde, úkryt nenajde. Jen co ženuška uvidí naše krásná čistá okýnka, hned použije ručky mužné nevyužité k nápravě tohoto problému. Ona si už dá pozor, aby se nikde neukryl, nezašil. Jak ti naši. Naštěstí už mám všechna skla jedna báseň, čistá, průzračná. Záclony též voňavé. Jen po zemi spousta prachu. Ale to nevadí. Zítra bude taky den. Dnes si už jen odpočinu, pokochám výhledem do kraje. Z gauče je tak krásný rozhled a při upíjení čajíčku vidím na Doubravku bez clony. Jak milé, příjemné snění. Ani si nevšímám, že jsem dekou přikryta.

Slyším jen jako z dáli krásnou melodii. Pomalu se probouzím, co je to za zvuk? Klap, klap, klap, co to je? Jsem vzhůru, na má milá, čistá, krásná okna padá déšť!! Jak strašné, smutné. Nevydržela ani den. Ale mámo, no tak. Přece nebudeš smutná, slzy ronit jen proto, že nám trochu prší. To trochu je příval deště, rovnou jako když vezmete konev bez kropítka a začnete zalévat!  Inu, rázem bylo po krásnu. Po zaschnutí opět šmouhy, stopy po dešti. Ale já se už netrápím. Jen počkejte, okna milá, koupím si savo, tu pěnu okenní a pak uvidíte, co umím. Já Ti dám, deštíčku, padat na moje čistá okénka. Tož poznáš, kdo vyhraje! No kdo asi. Jednou on, podruhé mé malé já. A co Vy? Kdo vyhrál? Tak toto je věčný kolotoč. Jen nesmíme zapomenout nakoupit patřičná čistidla. Ale teď už musím jít, přes okna nevidím a sluníčko svítí. Tak ahoj!