Smutné sousedství

Sousedy si nevybíráme a bohužel ani děti si nemohou vybrat svoje rodiče. Píši bohužel, protože tento příběh je velice smutný. Naše sousedka se přistěhovala asi před 7 lety, na první pohled flákačka a jak jsem později zjistila, i alkoholička a feťačka. Dokud tito lidé do toho netahají ještě další lidi, je mi to jedno, ať si dělají, co si dělají, je to jejich zdraví a jejich život.

Jednou jsem šla po schodech a potkala ji, byla jak v tranzu, zase pod vlivem nějaké látky, ale co mi hned padlo do oka, bylo její větší břicho. V tu ránu mi vhrkly slzy do očí – zase další drobeček bude na světě trpět, tak jak to čteme v novinách a vidíme ve zprávách. Nevěděla jsem, co mám dělat, vše se ve mně pralo, co mám dělat? Přece to takhle nemůžu nechat, nebo ano? Věděla jsem, že mi do toho nic není, ale stejně jsem musela zakročit, snažila jsem se jí domlouvat, ale byla zarputilá jak skála a skoro mě vyhodila.

Rozhodla jsem se zavolat do léčebny a tam mi řekli, že by jí mohla pomoci jejich pracovnice, která chodí do terénu, po dlouhé době se jí podařilo sousedce domluvit, šla na to přes city a přes miminko, vše se zdálo lepší...

Ale pár měsíců po porodu to sousedka zase vzdala, péče o miminko je náročná a tak do toho spadla, zprvu alkohol a později zase něco tvrdšího. Snažila jsem se jí pomáhat a doufala, že když jí takhle ulevím, vzpamatuje se. Vozila jsem malou na procházky, občas jsem jí vzala nákup atd.

Ale nepomohlo to, když byl malé rok, tak jsem to už nevydržela a zavolala sociálku, dlouho se ale nic nedělo, takhle je náš systém spravedlivý, táhlo se to ještě dva roky, sousedka vždy něco navykládala pracovnicím a ty shledaly její péči v pořádku.

Jednou u nás někdo ťukal, za dveřmi stála malá, že „počebuje čulat“ a zabouchla si, maminka je neznámo kde. Byl zrovna pátek odpoledne…rozhodla jsem se, že udělám malé rodinný víkend tak, jak má být. Skvěle jsme si ho užili a bylo mi jedno, zda z toho bude průšvih. V neděli navečer jsem zavolala na policii a vše nechala na nich.

Malou odvedli do domova a snad jí tam bude lépe, snažím se ji navštěvovat a ona má vždy radost, že teta přijde, snad se na ní nepodepsalo to, co prožila s maminkou a bude mít lepší osud.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10