Šporkovy stopy v Kuksu a okolí

Hrabě František Antoním Špork byl pro svou dobu velmi zajímavá a kontroverzní osoba. Byl zakladatelem Řádu sv. Huberta. Vlastnil rozsáhlou knihovnu, díky které se dostal do křížku se samotným Koniášem. Znám je především jako mecenáš umění a důkazem toho je snad každé místo, kde tento muž pobýval. Nejinak je tomu v Kuksu a v jeho okolí.

Letos jsme se po několika letech vypravili do Žirče a to tradičně vlakem směr od Jaroměře. Dost mě zarazilo, že Kuks je nyní zastávkou na znamení. Je pravdou, že v areálu Hospice nyní probíhá rozsáhlá rekonstrukce a je nepřístupný, takže není tolik turistů, kteří by se sem hrnuli. Už před dvěma lety tu probíhaly nějaké práce. Osobně mě láká představa, jak to zde vypadalo právě za dob hraběte Šporka. Jak vypadal přilehlý park, samotný hospic obklopený alegorickými sochami ctností a neřestí od Matyáše Bernarda Brauna, to si dokážu představit. Jistě by se nějaké rozdíly našly, ale ne takové jako při pohledu na protější břeh řeky Labe. Dnes tu najdeme mezi oprýskanými domky pouze pozůstatek z kdysi monumentálních lázní. Jsou to kaskádové schody lemované tekoucí vodou z věder Tritonů. Původní je i hostinec U Zlatého slunce. Zámek vyhořel a byl stržen. Sošky trpaslíků zdobící okolí zámku v Novém Městě nad Metují, byste původně našli také zde.

Kuks Kdysi dávno panstvo vyráželo na pěší výlety či kočárové projížďky směrem k Žirči do Nového lesa, kde je Braunův Betlém a několik jiných soch. My měli cestu poněkud kratší od vlakové zastávky. Hned za přejezdem je záhadná secesní budova s bývalým bazénem? Je opuštěná, co pamatuji. Objekt je dost zarostlý a stále dráždí mou fantazii. Čekám, kdy zahlédnu postavu v dlouhé zvonové sukni, halenkou ke krku a účesem, jaký měla Iva Janžurová ve filmu Páni kluci. Náš cíl je ale poněkud dál. Cestičkou v lese jsme došli přímo k Betlému, kde mě čekalo další překvapení. Ke konci byla cestička zarostlá málem jak zámek Růženky. Naštěstí šlo o maliny, takže dostat se přes ně bylo daleko příjemnější. V roští zmizela i studánka, která tam vznikla z vody stékající od jeskyňky Betlému. Posezení bylo také schované v náletech a řekla bych, že nějaké lavičky zmizely úplně. Naposledy tu nad Betlémem byla stříška, která měla zabránit dalšímu vlivu povětrnostních podmínek v ničení této památky. Stříška byla pryč a nezbedníci mech a lišejník řádí na reliéfech dál. Při pohledu na informační tabuli, jak měl betlém vypadat a jak je tomu dnes, mi bylo trochu smutno. Ostatní sochy jsou na tom naštěstí lépe. Přes rozporuplné pocity musím uznat, že mě tohle místo umí nabít novou energií a zase se mi odtud nechtělo.

Ráda v Žirči navštěvuji i místní chovatelskou výstavu v parku u zámku. Letos Jsme navštívili Svatoannenské slavnosti. Při těchto příležitostech jsme si nakoupili i bylinky v zahradě, která slouží jako chráněné dílny Domova sv. Josefa. Určitě stojí za to si ji prohlédnout. Další výstava bude 23. 8. 2014

Avalsora - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete