Stradonice a rozhledna Stradonka

Měli jsme volno a tak jsme si naplánovali, že se vydáme někam na výlet. Využít krásný den letošního babího léta. Někam ale blízko v našem okolí. A tak při hledání nějakého krásného místa se nám nabídl tip na Stradonice u Peruce a stradonická rozhledna Stradonka. Celý okruh naučné stezky Perucko měří 12 km, ale protože už jsme měli polovinu této stezky od loni už prošlou, rozhodli jsme se projít tu druhou část - druhou polovinu. Výchozí místo mělo být přímo ve Stradonicích. Ale protože místní značení okolo Peruce není úplně přesné, hned za Perucí jsme zabloudili a Stradonice jsme nenašli. Ale dostali jsme se do obce Chrastín, to je 2 km od Stradonic.

Zaparkovali jsme přímo u rozcestníku, který nám napověděl, kudy se máme dát na cestu. Vydali jsme se po žluté - 2 km do obce Stradonice, na rozcestí k rozhledně. Došli jsme na náves a tam přímo za hospodou jsme se dali vpravo mírným stoupáním už po značkách „rozhledna“ až k cíli. Překvapilo nás, jak je rozhledna jednoduchá a pěkná. Stojí na mírném kopci, z kterého je krásný výhled na České středohoří - Házmburk, Lovoš, Milešovku, Ranou... atd.

Hned vedle za rozhlednou jsou sluneční hodiny – Stradonky. Celému tomuto místu se říká Keltské valy. Je to příjemné místo s posezením, na kterém jsme posvačili a vydali jsme se dál za poznáním. Vrátili jsme se k rozcestí a opustili žlutou turistickou značku a dali jsme se po zelené naučné směrem k Peruci. Prošli jsme lesem, kde se říká v Hlubokém. Tam někde v lese by podle pověsti měla být otisklá podkova koně - na hrázi bývalého rybníka. Bohužel, značení je tam špatné, vlastně žádné a toto místo jsme minuli. Jen jsme si přečetli o té pověsti na jednom ze zastavení. Dál jsme pokračovali po zelené, až jsme se dostali k bývalým lázním, z kterých zbyla studánka, velice zachovalá s možností napít se. Voda je železitá, proto všude takové oranžové zabarvení. Pokračovali jsme dál k Peruci a minuli pomníček. Byl vybudován v roce 1911 na počest Františka de Paula Antonína Thuna, člena významného šlechtického rodu, který přišel do Čech v době třicetileté války. V roce 1814 koupili Perucké panství a získali v Čechách i významné politické posty. František byl dokonce jmenován rakouským ministerským předsedou a v roce 1898 se zasloužil mimo jiné i o povýšení Peruce na městys.Naše cesta pokračovala kolem místního koupaliště až k penzionu U Oldřichova dubu. Tam pro nás cesta končila a vraceli jsme se zpátky nabyti krásnými dojmy.